close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Welcome to our Blog

Sallynino dobrodružství III.

17. února 2009 v 20:59 | Katie |  3. kapitola
"Kdeže je ta učebna Vrozených sil?"ptala se Sally po chvíli bloudění po hradě.
"Jo, má drahá, to se zeptej naší milované Kiony. To je náš průvodce," řekl nasupeně Terry, který je potkal u knihovny a připojil se k nim v domnění, že ho bezpečně dovedou do učebny. Zdá se, že se velmi spletl. Už před deseti minutami měli sedět v lavici.
"Tak se hned nečertěte. Tady někde to už musí být." Popošla napřed ke dveřím, za nimiž se ozýval hluk. "No prosím. Jsme na místě," oznámila vítězoslavně.
Všichni tři nesměle vešli do třídy. Hluk náhle umlkl a na ně se upřely pohledy celé třídy. Terry škodolibě pošťouchl Kionu dopředu. Otočila se na něj s odsuzujícím pohledem, ale potom si dodala odvahy promluvit první.
"My jsme zabloudili,"pípla.

Reakce paní profesorky byla víc než přívětivá. "To je pořádku. Ze začátku se to stává každému."Usmála se. "Ještě chybí pan Richard Golfsky."
Kiona se ohlédla na Sally a ušklíbla se. Profesorka jim pokynula a oni se posadili do poslední volné lavice úplně vzadu. Seděli všichni tři vedle sebe, což docela nepřívětivě uvítal Terry, kterého Sally pošoupla vedle Kiony, která seděla uprostřed.
"Jistě by se slušelo počkat na pana Golfského. Zatím než přijde, se vám alespoň představím. Jmenuji se Emma Sainová a budu se společně s vámi zabývat schopnostmi, které vám byly dány."
Kiona se naklonila k Sally: "Vsaď se, že tu Richard někde je."
Nemýlila se. Za chvíli jim zezadu do zad kdosi dloubl.
"Richarde,"špitla Kiona, "Koukej se zviditelnit."
"To se ti snadno řekne, ale já nevim jak."
Za chvilku se znovu ozval hlas profesorky. "Dobrá tak začneme. Pan Golfsky se pak připojí. Takže svou schopnost nám jako první ukáže…třeba pan Barnsi."
Všichni se rozhlíželi, jak si ještě nikdo nepamatoval jména svých spolužáků.
"Víš, kdo to je?"zeptala se polohlasně Sally Terryho. K jejímu

podivu byl bílý jako křída. "Terry?"
"To…to jsem já,"řekl Terry pak zřetelně a nahlas.
Sally a Kiona na něj zíraly, jak se pomalu loudá k profesorce Sainové, která si ho k sobě volala. Ani jedna nevěděla, jaké je Terryho příjmení. Vlastně i Konino příjmení zůstávalo pro Sally záhadou.
"Tak nám ukažte, co vám bylo dáno," řekla profesorka s úsměvem na tváři.
Terry se na ní podíval. "Já to nevím, paní profesorko."
"Ale to vůbec nevadí. Zkuste udělat nějaký pohyb rukou."
Terry ji poslechl a rychlým pohybem napřáhl ruku před sebe. V tu samou chvíli se z ní začala řinout voda strašlivým proudem. Všichni žáci začali ustrašeně vyskakovat z lavic. Za malou chvíli měli všichni vodu po kolena.
"To jako ukázka už stačí, pane Barnsi. Zastavte to!" křičela profesorka Sainová, když bylo vody po prsa.
"Já bych rád, paní profesorko, ale já nevím jak,"bránil se Terry.
"Mám nápad, paní profesorko," zaječela dívka nadnášející se vedle Sally. Profesorka kývla na znamení toho, že smí svůj nápad vyzkoušet. Dívka udělala pod vodou mohutný pohyb rukou. Všichni ztuhli. Voda pravda nepřibývala. Bylo to asi tím, že dívka všechnu proměnila v led.
"Tak," řekla pochvalně ta holka.
"Jaký tak!" křikl na ní Terry. "Teď se, pravda, neutopíme, zato tu budeme trčet jako bodliny z ježka."
Měl pravdu. Všichni, včetně profesorky, měli ruce uvězněné v ledu.
"Co teď budeme dělat, paní profesorko?" zeptala se Apolena Smacová vedle profesorky.
"Nejspíš budeme muset počkat, až do třídy přijde pan Golfsky," řekla profesorka Sainová s povzdechem.
"Obávám se, paní profesorko, že Richard už tady je," ozvala se Kiona, která se ve zmatku přesunula i se Sally k Terrymu.
"Co?" podivila se profesorka.
Kiona jen pohodila hlavou za sebe. V ledu tam byla díra, v níž nikoho nebylo vidět. Profesorka pochopila.
"Pak je tu ještě jedna možnost. Je tu slečna Salomena Loganová?" zeptala se pak.
Sally znejistěla. Jak je z tohohle můžu já dostat? Vždyť ani nevím, co umím. "To jsem já," řekla a pozorovala, jak se profesorčiny oči rozjasnily. "Ale opravdu nevím, jak bych vám já mohla pomoct."
"Copak vy nevíte, jakou máte schopnost?" podivila se.
"To opravdu nevím."
"Vaše matka uvedla do přihlášky oheň," řekla k podivu Sallyných přátel.
"Vždyť já mám také schopnost ohně," ozval se z profesorčina boku malý rusovlasý chlapec. Francouz Francois Belize.
"Ovšem. Já vím, pane Belitzi. Ale slečna Loganová ovládá své schopnosti očima. Vůbec nepotřebuje ruce. Což se teď výborně hodí."
Sally se ustrašeně podívala na Kionu a Terryho. A jako by se jich očima ptala Co mám dělat´, dostalo se jí odpovědi. Zkus to, Sally. Zachráníš nás," přemlouvala ji Kiona.
"No jasně. Když nás támhleta," hodil hlavou po hnědovlasé dívence s modrýma očima, "nedokáže dostat ven."
"Ta tvoje támhleta má jméno," ozvala se uražená dívka.
"Nepovídej," řekl překvapeně Terry. "A jaké?"
"Lucia…Lucia Rondová."
"Slečno Sally…," ozvala se opět profesorka.

Sally přikývla. Nevěděla jak má své schopnosti spustit. Očima. To se snadno řekne očima. Ale oči se ovládají mnohem hůř než ruce, pomyslela si. Přesto se s velkým soustředěním zaměřila na led kolem profesorky Sainové. Přivřela oči. Oheň. Oheň! opakovala si v myšlenkách.
Její soustředěný pohled Francois rozesmál.
"Ty se moc neřehtej nebo ti…" vyjel na něj Terry, ale spíš než profesorčin káravý pohled ho umlčela Konina uklidňující slova.
"Uklidni se, Terry. Nestojí ti za to."
Usmál se na ní. Poprvé se na ní usmál. "Žabožrout," řekl si tlumeně pro sebe a Kionu.
Jako by právě tohle bylo to zaříkadlo, které mělo Sally přimět čarovat. Ze Sallyných očí vyletěly dvě ohnivé kuličky, které se stále víc zvětšovaly. Dolétly přímo před profesorku a roztály led kolem ní natolik, aby se mohla pohnout a vytáhnout ruce. Jedním mohutným mávnutím roztříštila všechen led na maličké střípky.
"Myslím, že dnešní hodina je u konce. Můžete jít. Pane Barnsi," řekla ještě, než se stačil Terry vyhrnout ze dveří. "Můžete na chvilku?"
Terry se poslušně vrátil. Kiona a Sally aniž by byly vyzvány se vracely s ním. Profesorka se s ulehčením usmála. Ano, přátelé jsou hodně, uvědomila si. A bránit je, je povinnost každého přítele. "Už nic. Můžete jít."
Terry se zmateně podíval na obě dívky. Kiona jen pokrčila rameny a všichni pak odcházeli.
"Teda. Nevěděl jsem, že máš takovou páru," pochválil Terry Sally, když seděli ve společenské místnosti svojí třídy.
"Ani já ne," odpověděla mu s úsměvem.
"Zvláštní…Tvá matka to přece věděla," poznamenala Kiona a Sally si uvědomila, že má pravdu. "-Není to zvláštní?"
"Nechceš jí napsat o vysvětlení?"zeptal se Terry a tím se automaticky přidal na Kioninu stranu.
"Já jí nemůžu psát," řekla a sklopila hlavu.
Kiona a Terry vyměnily pohledy. "Proč?" zeptali se jednohlasně.
Sally lovila v paměti. Jediný den a jsou to přátelé. Mohu jim, ale říct i tohle? Ano. Je rozhodnuto. "Nepiš. Ani mně, ani Alexovi a Markétě. Nepiš nikomu. To mi řekla matka, než jsem odjela," řekla.
"Ale proč? To prostě jen tak?"zeptal se Terry.
"Odpověď? Ano, i na tuhle otázku měla jednu odpověď. Sloužíš rodu a vlasti."
"Tak to dost dobře nechápu, Sally."
Sally začaly téct slzy. "Já to chápu o to míň," řekla a utřela si slzy.
"Ovšem. Máš přece dva rody a dvě vlasti, ne?" zeptala se Kiona.
Sally už jí nestačila dát odpověď. Rychlým krokem se k nim

přihnal Francois. "Tak tady je ta malá výjimečná čarodějka," utrousil s pošklebkem. "Vychutnáváš si obdiv?"
"Ráčej zase odkráčet, Žabáku," řekl mu Terry, ve kterém se znovu zpěnil vztek.
Francois se na něj nasupeně podíval a odešel.
"Nevšímej si ho, Sally," utěšila Kiona Sally, která pod tou poznámkou posmutněla. "Ať si říká, co chce. Závidí," přidal se Terry.
Sally si nebyla jistá, jestli je to závist, ale byla si každopádně jistá, že si právě nadělala nepřítele.
"Víš určitě, že jdeme správně?" zeptal se Terry nejistě Kiony, které opět svěřili hledání učebny. Tentokrát astronomie.
"Naprosto. Je to jedna z mála učeben, do které trefim najisto."
"No, viděli jsme odpoledne, že?" Terry se obrátil na Sally. Ta se raději uchránila odpovědi. Před nimi se pomalu začali vynořovat i ostatní studenti.
"No? Co jsem říkala. Je to určitě v západní věži."
"Předtím si taky říkala, že to určitě bude v severním křídle. A hele, bylo to ve východním."
Kiona si ho kriticky přeměřila. A ještě před nimi vešla do dveří. Všichni se potom ocitli v půlměsícové učebně. Po její okrouhlé straně byla jen okna a kolem nich dalekohledy a malé stolečky i stoličky. Kiona se nahrnula ke třem volným místům. K Terryho smůle si zase sedla doprostřed.
Chvilku se všichni po té zvláštní místnosti rozhlíželi.
"Tady na tý škole mají nějakou divnou úchylku na kruhy nebo co. To jako, kdyby neudělali jednu místnost do kruhu, tak, by se to tady rozpadlo nebo co?" reagoval Terry na další oblé tvary učebny.
Pak už ale vešel do učebny profesor. Teda spíš se přivalil. Byl malé, zavalité postavy. Věkem už jistě překročil čtyřicet. Na hlavě měl plešku, lemovanou několika šedými vlasy.
"Takže...Jmenuji se Robert Pennal a budu vás učit astronomii," zaskřípal.
Terry se naklonil ke Kioně: "To je jako naše dveře do kůlny."

"Moc vtipné, mladý muži,"zasípal znovu směrem k Terrymu.
Terry se přikrčil a začal se přehrabovat ve věcech. Profesor nechal nejapnou poznámku plavat. A pokračoval ve výkladu: "Dnes budeme pozorovat hvězdnou oblohu…"


Dál jim líčil všechna možná souhvězdí. Sally ale moc nevnímala. Až teď si ke své smůle uvědomila, že vedle ní sedí Francois. Nepříjemně se na ní šklebil. To, že tam sedí, neuniklo ani Terrymu a Kioně, kteří z toho čekali jen problémy. A nemýlili se. Za malou chvíli dostali za úkol vypozorovat na obloze velký a malý vůz a zakreslit jejich polohu.
Po chvíli pozorování uslyšela Kiona vedle sebe ránu. Když zvedla oči od dalekohledu, zjistila, že dalekohled Sally je na padrť. Bouchnul jí přímo pod očima.
"Bože! Nestalo se ti nic, Sally?" lekla se Kiona a Terry se okamžitě vrhnul k Sally.
Sally byla sice trochu ušmudlaná, ale jinak v pořádku. "Jsem v pořádku," řekla a zvedla se. "Pane profesore, můžu se jít umýt?"
"Jistě. Slečna Karterová vás doprovodí."
Sally se zvedla a za ní hned Kiona. Pozorovány pohledy spolužáků opustily učebnu a vydaly se do umýváren.
"Jak se ti to proboha stalo?" zeptala se starostlivá Kiona, když jí opatrně otírala čelo, na kterém
se přece jenom objevily malé škrábance od skla.
Sally tiše sykla, jak se jí Kiona dostala do rány. "Já nevím. Nejspíš jsem nějak spustila oheň."
"To jistě. Oheň v očích je sice někdy výhoda, ale teď si to mohla pěkně odskákat."
Až po hodné chvíli se obě vrátily do třídy. Sally s potěšením pozorovala, že dalekohled je opět celý. To, co se jí ale vůbec nelíbilo, byly hloupé pošklebky Francois. Konec hodiny jí přinesl vysvobození. Bylo deset večer. Všichni se zmoženě belhali do třídní společenské místnosti unavení a ospalí. Jen Terry, Kiona a Sally zatím nepociťovali únavu. Posadili se do měkkého křesla a hodnou chvíli zařezaně mlčeli, než se Terry odvážil první.
"Promiň, Sally, ale myslím si, že to nebyla nešťastná náhoda a už vůbec ne z tvojí strany," řekl pak.
"Jak to myslíš?"zeptala se Sally.
"Chceš snad říct, že někdo jiný chtěl Sally ublížit?" zajíkla se Kiona a nespouštěla z Terryho uhrančivě modré oči.

"Jen chci říct, že Sally je zatraceně dobrá čarodějka na to, aby si podpálila dalekohled pod očima."
"To přece nemůžeš vědět. Dnes poprvé jsem zkoušela své schopnosti."

"Sally, zkoušela jsi celé odpoledne vrhat oheň na terč. Očima i rukama. Ke konci ti to už přece šlo. Neříkej mi, že ti očí jen tak vypadne nějaká ohnivá kulička," ohradil se znovu Terry.
"Sally, Terry má pravdu. Přece nejsi tak pitomá, aby sis podpálila pod nosem dalekohled."
"Dobře. Takže podle vás se tam ten oheň vzal jen tak z ničeho nic, ano?" Sally si zarputile stála na svém a nehodlala ustoupit.
"Nezapomínej, že do prvních ročníků chodí ještě někdo jiný, kdo umí vrhat oheň," řekl Terry a vážně se na ni podíval.
Sally sjela pohledem na mlčící Kionu. Ta jen přikývla. "Snad si nemyslíte, že by mi Francois zapálil dalekohled pod očima," řekla, jako by to byl ten největší nesmysl na světě.
"Popravdě ano. Už odpoledne na Vrozených silách si ho dost popudila nebo spíš náklonnost, kterou ti věnuje Sainová, ho popudila," řekla Kiona a Terry s ní souhlasil.
"Ale za to já přece nemůžu," vykřikla bezradně Sally.
"Co se to tu děje?" Z dívčí ložnice vyšla dívka.
"A hele. Naše Portugalka," rejpnul si zase Terry.
"Promiň, Lucio, asi jsem tě vzbudila," řekla omluvně Sally.
"Sally?" podivila se Lucia. "Ty? A co tu děláš s tímhle?"
Kiona byla najednou zapadlá ve stínu a Lucia ji neviděla. Terrymu se zalíbilo hrát téhle Portugalce na nervy. "No co myslíš, že bychom tu tak mohli dělat?" řekl škodolibě.
Lucia jen vyvalila oči. "Měli byste jít spát. A každý sám pokud možno." Lucia se otočila na podpatku a byla pryč.
Sally se otočila na Terryho a zelené rusalčí oči jí teď ohnivě plály. "Co si to tu, prosím tě, vykládal. Teď si bude myslet, že mi…že…"

Sally se pod tou představou zakoktala.
"No a co. Trochu jsem jí musel zvednout mandle za ten led."
"Ale já přece…," chtěla se ohradit Sally, jenže Kiona jí skočila do řeči.
"No tak si budete hrát, že spolu chodíte. Vždyť se toho moc nestane. Aspoň bude sranda."
Sally sjela ostrým pohledem i Kionu. "Nestane? Jestli se tohle dostane ven ze školy, tak…"
"Tak co?" Terry, který ležel na pohovce se prudce posadil.
"Tak nic. Neptej se."
"Proč je tady pořád ten kravál?" Lucia znovu vyšla. Tentokrát se ale první do stínu schovala Sally a Kiona zůstala trčet jako kámen vedle Terryho.
"Co?"podivila se Lucia. "To je Kiona?"
"Jo a co má bejt?" utrhl se na ni Terry a chytl Kionu pevně kolem pasu.
"Už se ničemu nedivim," řekla ohromená Lucia a znovu odcházela. Jenom co zašla se Kiona mocí vyrvala z jeho objetí a rychle uskočila stranou k Sally.
"No tak nevím, co si teď bude myslet," zazubila se Sally. "Nejspíš, ale že prvně špatně viděla."
"No to je velice vtipné." Kiona zbledla. "Musel si mě tak chytat?"
"Promiň, ale tak to vypadalo věrohodněji."
"Co vypadalo věrohodněji?" "Že spolu chodíme."


"Ty ses zbláznil. Sally, hoď po něm jednu se slabým nábojem, ať se vzpamatuje."

"No vidíš. Původně jsme přece mluvili o mém ohni," pokoušela se Sally vrátit k původnímu tématu.
Terry do široka zívl. "Víte co? Lucia má pravdu. Musíme jít spát. Zítra máme školu od rána. A jestli budeme hledat učebnu Mytologie s Koninou pomocí, určitě tam nedojdeme."
Kiona tedy nechala plavat Terryho žertík a spolu se Sally zašla do dívčí ložnice, kde už ostatní dívky spokojeně spaly.




Angie
(kopírujte jen se zdrojem) :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E-styl E-styl | Web | 17. února 2009 v 21:03 | Reagovat

Hoy, jsi SCENE nebo EMO?? Nebo chceš být prostě jan originální?? Pokud ano, určitě navštiv můj blog, kde si můžeš nějaké roztomilé náušničky nebo něco pěkného na krk vybrat x). A proč ,,neobchoduju" třeba na aukru nebo na nějakém takovém serveru? Mno blog mi dá sice víc práce, ale myslím že to vypadá líp a na aukru bych musela platit poplatky a nikde sem se nedočetla jak.. mno tak přeju pěkný pobyt na mém novém blogu x) a ať se i tobě s tvým blogem daří..

2 lefinka lefinka | 17. února 2009 v 21:08 | Reagovat

Ahojky!!! Všechny mocinky prosím o hlásek pro mojeho jorkšíráčka v soutěži o nej pejska na adrese http://www.blesk.cz/nejpes?action=profil&id=1624

Za každý hlásek vám budu moc moc věčná!!! Děkujííí:-D

P.S.: Máš mocinky moc krásný blogíísek:-*****

3 Katie Katie | 20. února 2009 v 12:56 | Reagovat

díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama