"Tak takhle dopadají skvělé plány Sally Loganové," zamumlal Terry a odložil další knihu na alespoň metrovou kopici.
"Ta kniha tady přece někde musí být," řekla Sally, mávla rukou a knihy, které už překontrolovaly, se naskákaly zase zpátky do polic.
"Sally, tady jsou tisíce knih. A kdoví jestli je ta kniha vůbec v knihovně." Kiona si bezradně podepřela tvář rukama.
Sally a její přátelé už celý týden hledali knihu, která byla podle Evy jen mýtem. Teď jim už zbýval poslední den prázdnin a vzácného klidu, než bude knihovna zase přecpaná studenty. Sally dělal trochu starosti Francois, který se už včera vrátil z prázdnin ve Francii.
"Co zkusit tu knihu vyvolat?" napadlo najednou Sally.
Terry si poklepal na čelo. "Chceš vyvolávat knihu? Neslyší tě. Nemá k tomu jednu podstatnou část lidského těla. Uši."
"Náhodou to není tak špatný nápad. Jestli je někde tady v knihovně, mohlo by to vyjít," přidala
se Kiona.
"Vy jste se zbláznili. Obě! Jak se to říká u vás, Sally. Odvezou mě do Bohastic?"
"Do Bohnic. Nevím, proč by tě tam vozili. Aspoň to vyzkoušíme."
Sally vytáhal hůlku a zamumlala přivolávající kouzlo. Moc se jí nezdařilo. Jakmile mávla hůlkou, vylétly z polic všechny knihy v nejbližším okolí.
Jedna obzvlášť veliká dopadla na Terryho hlavu. Přidušeně vykřikl a chytil se za hlavu. "Jsem moc rád, že to vyšlo," zasyčel. "Bohnice budou určitě to pravé místo pro mě. A budu se tam modlit, aby si náhodou nejela kolem, protože to by mi, při mé smůle, mohl spadnout na hlavu celý strop."
Kiona se přestala smát a přešla k němu. Políbila ho do vlasů a usmála se. "Bolí to moc?" zeptala se.
"Už ani ne," řekl Terry. "Ale přece jenom ještě trošku."
Prospěchářsky nastavil tvář. Kiona mu dala ještě jednu pusu na tvář. "Ještě trošičku to bolí."
"O, ty můj chudáčku. Tak to tě budeme muset zavést na ošetřovnu," řekla s hranou lítostí Kiona.
Sally se usmála. "Vánoční ples vzal za své, co?" Pak sebrala knihu, která spadla na Terryho. "Moc se omlouvám," řekla a podala mu ji.
Terry si přečetl název. "V životě nebudu číst knihu Živly, aneb každý jsme nějaký. Jednu mi flákněte, kdybych to chtěl číst," řekl a s nelibostí hodil knížku na hromadu před sebou. Kiona ji ale zachytila levitací ve vzduchu. Trochu překvapila sama sebe i kamarády. Nadzvedla ji a bezpečně uložila do nejvyšší police.
"S knihami se neháže," řekla jen na vysvětlenou.
"Asi to budu muset uklidit, co?" Položila jim Sally spíše řečnickou otázku.
"Prosim tě, hlavně ne hůlkou. Použij radši ruce," ušklíbl se Terry.
"No, to tu budu sedět ještě hodně dlouho."
"Ty víš, jak jsem to myslel."
Sally přikývla. Ladným pohybem ruky nadzvedla všechny popadané knihy a opatrně je vsunula na svá místa. Pár knížek přece jenom zůstalo ještě ležet na podlaze. Sally a Kiona se bavily jejich vracením na místa levitací, zatímco Terry je ukládal ručně.
"Stejně je to nespravedlivé. Chci taky mít taky tuhle schopnost. Pořád něco dělat ručně," breptal pohoršeně. Strčil knihu do police u zdi, kde byl velký gobelín s motivem studujících čarodějů.
"Ale Terry, spouštět vodu taky není k zahození," podotkla Sally.
"To říkáš ty, protože hlavně po tobě musím vždycky hasit." Znaveně se opřel o gobelín. "Knihy uklízet vodou není zrovna moudré." Pak si všiml šipky, který byla vyškrábaná a hraně police.
"Pojďte sem tady, něco je."
Šipka ukazovala na zeď. Na vystouplém kameni tam byl jakýsi znak. Dva zobáčky otočené svisle proti sobě na levé straně spojené čarou.
"Zvláštní. Co to může znamenat?" zeptala se Kiona.
Terry se na ni zklamaně podíval. "Možná umíš mluvit se zvířaty, ale starodávné runy ti asi mnoho neříkají. Tohle je přece Pertho."
Obě dívky se na sebe podívaly. Ukázaly se Terryho skryté zájmy. Každá z jedné strany mu daly ruku kolem krku. "A ty budeš, Terry, tak hodný a řekneš nám, co ten Pertho znamená, že?" zeptala se jako by nic Sally.
"A odměna?" zeptal se vychytrale.
"A odměna?" zeptal se vychytrale.
Sally se podívala na Kionu. "Odměňování ti mileráda přenechám," usmála se. Kiona ho tedy políbila na rty.
"Tak jo," usmál se Terry. "Pertho znázorňuje něco tajemného."
"To si nám toho moc neřekl," řekla Kiona a sedla si vedle police.
"Ono, lásko, taky není co," ušklíbl se Terry. "Je to prostě tajemné znamení. Může symbolizovat tajemství, osud, něco nepoznaného nebo skrytého."
"Znamení osudu, který je úplně náhodou nakreslený na zdi školní knihovny," řekla Sally a podívala se z jednoho na druhého.
"No, bez důvodu tam určitě není," zamyslela se Kiona. "Třeba nám má ukázat náš osud."
"Tak to zkusim zmáčknout," nabídnul se Terry. Pořádně se do kamene s Perthem opřel a zatlačil. "Ten krám se ani nehne!" Poodstoupil a pustil na zeď vší silou vodní dělo. Ani to nepomohlo.
"Co si tím chtěl jako dokázat?" zeptala se nedůvěřivě Kiona, která jeho vodu nikdy nebrala vážně.
"Pertho je v živlu vody," ušklíbl se Terry.
"A neříkal si, lásko, že není co o tom říct?" usmála se škádlivě Kiona.
Sally se ke zdi přiblížila, aby si podivné znamení prohlédla z blízka. Přejela ho prsty. Zeď za gobelínem zaduněla. Kiona vyděšeně vstala. Sally a Terry k ní couvli.
"Že mě to nenapadlo! Pertho symbolizuje také ženu."
"Tak se podíváme, co nám naše žena našla," řekla Kiona a opatrně na dálku nadzvedla gobelín. K jejich podivu se za ním nacházela místnost. Všichni se na sebe podívali. Sally rozsvítila v ruce ohnivou kouli a šla první. Za ní se opatrně loudal Terry a poslední Kiona, která stále držela gobelín ve vzduchu. Všichni se ocitli ve studené kamenné místnosti. Byla úplně prázdná až na stojan uprostřed a svícny po stranách. Na stojanu byla velká kniha. Sally šlehla oheň po svícnech a zažehla svíce.
"Radši ten gobelín zase stáhni," poradil Kioně Terry. "Jak Sally začne jednou předvádět svoje ohnivý představení, lítá spousta jiskřiček. Ještě by někoho venku poranila." Ušklíbl se. "Nebo při nejmenším udělala na hlavě bouli."
"Radši ten gobelín zase stáhni," poradil Kioně Terry. "Jak Sally začne jednou předvádět svoje ohnivý představení, lítá spousta jiskřiček. Ještě by někoho venku poranila." Ušklíbl se. "Nebo při nejmenším udělala na hlavě bouli."
Kiona nedbale mrskla rukou a gobelín za jejich zády se sroloval dolů.
Sally pomalu došla ke knize. Než se jí stačila dotknout, vynořil se ze zdi duch. Byla to žena. Spíš dívka, tak kolem patnácti. Na sobě měla staré šaty. Sally to typovala na polovinu 19. století. Na hlavě měla drdol ze dvou copanů. Celý její vzhled byl přísný. A přes to se jí Sally nebála.
"Kdo jste?" zeptala se dívka a její hlas se zvonivě rozezněl.
Sally k ní popošla blíž. "Jsem Salomena Loganová, a tohle jsou moji přátelé Kiona a Terry. Ale kdo jste vy?"
Dívka položila průsvitnou ruku na knihu a chvíli mlčela. "Já jsem Ulrika de Chanoies. Jsem strážkyně knihy Zakázaných kouzel."
"Duch," zašveholila Kiona.
Terry i Sally na ni vrhli hněvivý pohled.
Ulrika se ušklíbla. "Ano, duch. V podstatě jsem už mrtvá."
Terry popošel k Sally. "Jak v podstatě?" zeptal se nesměle.
Ulrika mu neodpověděla. Pomalu plula po místnosti sem a tam.
"Promiňte, slečno, proč tu knihu hlídáte?" zeptala se tedy Sally, když vycítila, že odpověď na Terryho otázku už nepřijde.
"Mám vám vyprávět celý svůj příběh?"
Sally a Terry dychtivě přikývli. Kiona v pozadí se jen nedůvěřivě dívala. Ta dívka-duch se jí vůbec nelíbila.
Ulrika zavzpomínala. "Bylo mi patnáct, když mě rodiče poslali na univerzitu. Velmi jsem se sem těšila. Milovala jsem kouzla. Už od dětství. Celou věčnost jsem vždycky proseděla v knihovně. O hodinách jsem byla potom pochopitelně nejchytřejší," pochlubila se. "A pak jednou jsem našla ten symbol a vlastně se dělo to samé jako teď vám."
Terry se na ni tázavě podíval.
Pokračovala. "Také tu byla žena. Tehdy řekla, že ji musím vystřídat, že je to povinnost, každého, kdo tu knihu najde."
"Co nám tím chcete říct?"
"Tykejte mi prosím. Jen to, že teď jste na řadě vy. Musíte mně vystřídat. Musíte tu knihu hlídat, aby nepadla do nepravých rukou."
"Promiňte, a co je ta kniha vlastně zač?" zeptala se najednou Kiona.
"Tykej mi, prosím. V této knize jsou všechna kouzla, která se běžně nesmějí používat. Jejich použití se trestá životem."
"A podle vás máme celý život dřepět u tý knihy a nespustit z ní oči," vyštěkla znovu Kiona, které se Ulrika vůbec nezalíbila.
"No tak Kiono, ovládej se,"pokáral ji Terry.
"No, promiň, Terry, ale já nehodlám, skončit jako duch, protože prosedím celej život u knihy, kterou ani nesmím otevřít."
"Ale já nejsem duch proto, že jsem tu proseděla život. Já jsem zemřela, protože jsem použila kouzlo z ní. Ta kniha je opředena tajemstvím, které ani já neznám."
"Ale Kiona má pravdu. My tady nemůžeme sedět celý život," přidala se ke Kioně Sally.
"To ani nemusíte. Stačí, když dohlédnete na to, aby ji nikdo nenašel."
"Jak prosté, že? Ale my nebudeme na univerzitě věčně!" Kioně už to lezlo krkem. Nehodlala se s tou cizí holkou vybavovat, tím méně kamarádit.
"Udělala jsem ti něco, Kiono, že se mnou tak jednáš?" zeptala se Ulrika naprosto klidně.
"Jen to, že vám nevěřím, mademoiselle."
"Jen to, že vám nevěřím, mademoiselle."
"Ale, Kiono. Vždyť to po tobě ani nikdo nechce. Převezmeme svoji úlohu a to je všechno," Terry se k ní mazlivě přivinul.
Kiona ho nedbale odstrčila. "Nějak rychle si jí kývnul. Do takovýchhle věcí se většinou neženeš."
"Hádání si nechte na jindy," okřikla je Sally. "Dobře," řekla pak, "ale jak budeme vědět, že to děláme dobře?"
"Vždyť já budu ještě s vámi, než se všemu naučíte."
Ulrika tedy začala rituál na přijímání nových strážců. Vůbec poprvé to bylo, kdy měla kniha hned tři strážce. Jakmile to všechno skončilo, odhrnula Kiona zase gobelín a všichni tři odešli. Sally pak jen ještě zavřela vchod.
Všichni se pak pomalu loudali na nádvoří. Terry se v hale zastavil u nástěnky.
"Neřekla si nám, že budete hrát novou hru," poznamenal.
"Ty si mi taky neřekl, že máš raději Francouzsky," řekla uraženě Kiona a rychle odešla pryč.
"Co jí je?" zeptal se Sally.
"Má tě moc ráda a žárlí. Nech ji, to ji přejde. Ale přece jenom by sis měl poněkud méně Ulriky všímat. Nebo o Kionu přijdeš," poradila mu Sally, vyběhla rychle schody a ztratila se v chodbě.
Terry sklouzl na podlahu. "To si mi teda poradila," zamumlal si pro sebe.
"Ale má pravdu," promluvil vedle něj najednou Michael, prvňák z áčka. "Kiona je po čertech hezká."
"Nech si ty rady od cesty a plav!" štěkl na něj Terry.
Dalšíííí čekám na to jak na smilování xD