"Zkuste se velice intenzivně soustředit na tuto nádobu," řekla profesorka Sainová Kioně a ukázala na hliněný květník na svém stolku.
"Stejně ho zase rozbije. Měla by používat plastový," špitl Terry k Sally.
Na rozdíl od Sally a Terryho, Kiona ještě neuměla ovládat své schopnosti natolik, aby se na ně mohla kdykoli spolehnout. V dnešní hodině se s ní profesorka Sainová dopracovala k tomu, že Kiona zvedala z místa hliněné nádoby, ale ve výšce padesáti centimetrů je upustila, takže na zemi se válely hromady rozbitých květníků.
Kiona velice opatrně zvedala ruku, kterou na dálku ovládala pohyb květníku. Tentokrát ho dokázala vyzvednout mnohem výš a dokonce ho pohnout i směrem k sobě. Jenže potom se z druhého konce učebny přiřítila ohnivá koule a zasáhla květináč právě v půli cesty ke Kioně.
"Velmi se omlouvám,"řekl Francois a posměšně se na Kionu zašklebil.
"Já ho snad utopim,"sykl přes zaťaté zuby Terry, který si stejně jako Sally a Kiona všiml, že se nejednalo jen o nešťastnou náhodu.
"To je v pořádku, Terry," řekla Kiona a chytla Terryho, který se chystal splnit svou výhružku, za rameno. Terry si tedy znovu klidně stoupl vedle Sally.
"Už to bylo mnohem lepší, slečno Karterová. Pokud budete dostatečně cvičit, tak se vám v
druhém ročníku možná podaří levitace i na člověku," řekla profesorka Sainová.
Zbytek hodiny se pak věnovala Kirsten Canton, která podobně jako Sally měla schopnost držet v rukou nebezpečnou kouli. Kirstenina byla však tvořena elektřinou, která při dopadu vybouchla. Zatímco Sallyna způsobovala hoření.
Po hodině vrozených sil se pomalu přemístili do učebny Démonologie.
"Půjdete se mnou po obědě cvičit?" zeptala se Kiona a otevřela dveře. Před nimi se objevila učebna s lavicemi po třech a lemovaná
plakáty nejrůznějších démonů.
"No jasně. Po obědě máme dvě hodiny volno, že jo?"
"Po dvou měsících bys to taky mohl vědět na jisto, Terry. V pátek máme dvě hodiny volno a potom dvouhodinovku Magických tvorů," poučila ho Sally.
Posadili se do lavice. Profesor Harellas je jako obvykle nenechal dlouho čekat.
"Na dnešní hodinu jsem si pro vás připravil malý testík," oznámil jako by nic.
Celou třídou zahučelo. Profesor si ale jejich nesouhlasu zjevně nevšímal. Pohybem ruky se papíry rozlétly po učebně, a před každým studentem jeden přistál.
Terry loktem šťouchl do Sally. "Jak poznáme démony nejvyšší kategorie?"zašeptal první otázku.
"Pane Barnsi! Já vás slyším!"zakřičel profesor Harellas přes celou třídu.
"No jo, pořád. Vždyť já taky nejsem hluchej," zamumlal si Terry pro sebe a naklonil se nad test.
Pak je čekaly ještě Bytosti nadpřirozena a Lektvary a odvary. Celé volno strávili s Kionou u řeky, kde se neúspěšně pokoušela opakovat svou levitaci z hodiny. Na hodinu Magických tvorů přiběhli skoro pozdě.
"Konečně jsem vám opravila váš domácí úkol z draků. Všichni až na pana Belitze máte za jedna. Pane Francois, myslím, že jste si popletl draky s hipogryfy."
Všichni se začali zplna smát, zatímco Francois na ně vrhal vraždné pohledy.
"Dnes si povíme něco o jednorožcích. Kdo mi o nich něco poví?" Kiona se začala zuřivě hlásit. "Slečno Karterová?"
"Jednorožci jsou bájná zvířata, vypadající jako koně, kteří mají uprostřed čela spirálovitý roh. Jednorožec je znamením síly, inteligence a čistoty. Roh jednorožce je zaručeným protijedem proti všem jedům."
"Výborně, slečno. Píšu vám další jedničku. Jednorožci jsou nesmírně uctívaná zvířata, často používána jako znamení králů."
"Promiňte," řekl Terry zdvihaje ruku. "Říkala jste: jsou? Oni ještě existují?"
Profesorka se usmála. "Ovšem. Ale není jich mnoho. Splašený jednorožec má neuvěřitelnou sílu, kterou dokáže zkrotit jen čistá panna."
"To bych chtěl vidět,"špitl Terry, který o pravdivosti profesorčiných slov jasně pochyboval.
"To klidně můžeš," odpověděla mu šeptem Kiona.
Terry se k ní naklonil. "Co?"
"Uprostřed toho lesa za řekou je veliký palouk a na něm pobíhají stáda jednorožců."
"Uprostřed toho lesa za řekou je veliký palouk a na něm pobíhají stáda jednorožců."
"Cože?" podivili se Sally a Terry, když jim to Kiona opakovala ve společenské místnosti.
"Je to tak. Opravdu."
"Jak to můžeš vědět? Studentům je přístup za řeku zakázán," ohradil se Terry.
"Ale Terry. Copak se nevzpomínáš, jak se nám Kiona někam ztrácela? Vsadila bych se, že to bylo tam," pronesla velmi jistě Sally.
"Máš pravdu, Sally."
Sally, ač to neměla v úmyslu, opět narazila na dopisy, které se každé ráno objevovaly i s poštou po jejím příchodu na stole. Kiona se snažila být stejná, ale Terry i Sally dobře věděli, že se změnila. Po snídani se často ztrácela, a pak se zase objevovala a začínala rozhovor, jako by se nic nestalo. Zvykli si a neptali se. Nebylo zapotřebí rozpoutávat hádky, které se už dostavovaly jen zcela vzácně.
"Co hodláte dělat o vánočních prázdninách?"zeptal se jich Terry druhý den u snídaně.
"No, já bych chtěla jet domů," řekla Sally.
"Mně nezbyde nic, než zůstat. Domů se nevrátím," řekla odhodlaně Kiona.
Pak už se vedle jejich talířů začala vynořovat sobotní pošta. Sally
s potěšením pozorovala, že i ona má dopis. Z jejich trojice dnes vlastně jediná. Jedním tahem roztrhla obálku a četla. Pak se znenadání zvedla od stolu a vyběhla dveřmi pryč.
"Zdálo se mi to nebo opravdu brečela?" Terry se podíval na Kionu přes koblihu, kterou si cpal do pusy.
"Pojď. Musíme ji najít." Kiona mu vytrhla koblihu z ruky a hodila ji zpátky na talíř. Potom ho chytla za ruku a nedobrovolně ho táhla za sebou.
"Kam… Kam běžíme?" zeptal se zadýchaný Terry. Byla to hloupá otázka. Dávno viděl pod zamračenou listopadovou oblohou lesknoucí se řeku. Ještě k ní ani nedoběhli, když se zastavili.
"Břeh je prázdný! Není tu!"rozkřikla se zoufale Kiona.
"Ale no tak. Do vody přece neskočila. Kdo by tu taky byl v tomhle počasí. Za chvíli začne pršet."
Rozběhli se zpátky a zastavili se ve druhém patře, které vedlo k věžím.
No tak, Kiono, přemýšlej. Kde by mohla být? Nutila se Kiona v duchu přemýšlet. Už to mám!
"Terry musíme do věže!" V nevlídném počasí, které venku nastalo si museli hledat jiné útočiště, než je břeh řeky. Jednou zcela náhodou narazili na podkrovní prostor v západní věži. Celá věž byla vlastně prázdná a skoro nikdo tam nechodil. Nahoře v podkroví bylo útulno, i když ne zrovna moc čisto.
"Ty si blázen!" křikl na Kionu. Ta už ale mizela za rohem chodby. Rozběhl se za ní. "Tolik schodů! Ježíši! Že já si nenašel kamarády mezi klukama. Mohl sem teď sedět na zadku ve společenský místnosti a ne se honit po věžích."
Znaveně doběhli úplně nahoru. Kiona měla pravdu. Sally tam seděla na zemi opřená o zeď, rukama si přitahovala kolena k bradě a plakala.
Kiona jí pohladila po rameni. "Co se stalo, Sally?"
Místo odpovědi ji Sally prudce objala. Když se konečně vyplakala, otřela si oči. "Já se nesmím vrátit domů," vzlykla.
"Ale Sally. To tvoje matka chce, aby si tu zůstala do konce života?" řekl Terry a přisedl si k dívkám.
"To nevím," řekla Sally už klidně. "Na prázdniny mám zůstat tady."
"Na čtrnáct dní je hloupost se vracet domů, Sally," pokoušela se ji utěšit Kiona.
"Mám tady zůstat i přes letní prázdniny."
"Jet na letní prázdniny domů, to zas není taková hloupost, Kiono," řekl Terry, ale až příliš pozdě si uvědomil, že na žertování není nejvhodnější chvíle.
"Ale proč?"
"To nevím."
"Víš co, Kiono? Mohla by si nás třeba vzít k těm jednorožcům. Sally alespoň přestane myslet na to," řekl a hodil hlavou po rozmočeném dopise.
"Ano. To je dobrý nápad. Když bude jasná noc, tak vás tam vezmu," slíbila Kiona.
Ačkoli tomu Kiona moc nevěřila, noční obloha byla jasná a plná hvězd, jimž vévodil stříbrný půlměsíc. Sally zabloudila pohledem na noční oblohu a na chvilku se jí zdálo, že nic jiného neexistuje. Že je jen ona a miliony hvězd tam nahoře.
"Tak. Za chvilku budeme na místě. Prosím buďte tam potichu. Na vás ještě nejsou zvyklí," zaprosila Kiona.
"Jak to myslíš na vás?"zeptal se šeptem Terry.
"To myslím tak, že mě už znají,"odpověděla Kiona. Pak pokynula přátelům, aby chvilku zůstali schovaní v křoví a sama se vydala vstříc skupince jednorožců na lesní mýtině.
"Sežerte jí," utrousil Terry, když viděl, jak se Kiona opatrně přibližuje.
Sally se zasmála. Najednou se jí zdálo, že nemůže být krásnější místo než je tady. Je tu přece s přáteli. Tak proč by se měla vracet domů, kde ji ani nechtějí? Za chvilku na ně Kiona mávla. Můžou se přiblížit. Jednorožci se ale shlukly do malého hloučku s výhružně nastavenými rohy. Teprve, když se přiblížili na Kioninu úroveň, uviděla Sally jednorožce ležícího v tom kruhu
"Je zraněný?" zeptala se starostlivě Sally a hodila očima po jednorožci.
Terry si teprve teď povšiml ležícího zvířete.
Kiona se otočila. "Kdepak."Usmála se. "Kitty bude mít mladé."
Terry se na ni kriticky podíval. "Kitty? To už dáváš jména i jednorožcům?"
"Hlupáčku. Někteří jednorožci umějí mluvit."
"Že umějí mluvit? Nevěřím,"zašklebil se. "A nejsem žádnej hlupáček!"dodal.
"Nevěříš?" Otočila se. "Gorgono, pojď sem prosím a nebojte se. To jsou moji přátelé. Neublíží vám," řekla Kiona nebo spíš byla přesvědčená, že to řekla. Jednorožec, který vystoupil poslušně z kruhu, jí nejspíš rozuměl. To samé se však nedalo říct o Sally a Terrym, kteří se na sebe zmateně podívali. Z posledních Kioniných vět, nerozuměli ani jediné.
"Vítám Kioniny přátele," řekla Gorgona.
Kiona se vítězoslavně usmála. "Vidíte? Umějí mluvit."
"No...ehm…víš Kiono, my jsme jaksi nerozuměli."
"Co? Vítala vás přece," řekla Kiona se smutným divícím se výrazem.
"Vítala, jo? Podle mě to čím jste mluvili, bylo něco jako nepovedené řehtání," ozval se Terry.
Kiona pohlédla na Sally. Ta jen smutně přikývla.
"To není možné. Vždyť přece…" Kiona umlkla. Jednorožci se znovu stáhli do kruhu kolem Kitty. Sally v mžiku pochopila proč, i když Kiona to zjevně věděla mnohem dřív. Sally si nejistě domyslela, že splašené řehtání z kruhu bylo varování, před blížícími se vlky. Všichni tři se přitiskli ke kruhu.
"Vlci? Něco tak obyčejného tady taky může být," zeptala se Sally.
"Obyčejnýho? Zbláznila ses? I obyčejnej vlk nás může sežrat. Spíš by mě zajímalo, co budeme dělat," ohradil se Terry a očima zjišťoval situaci. Bylo jich dost. Jistě. Narození mláděte je výborná příležitost k lovu.
"No nevím, co vy, ale já tohle," řekla a mrskla ohnivou kouli po nejbližším z nich. Většina vlků se po tomto kroku trochu stáhla do pozadí, ale jiní šli popuzeně kupředu. Sally pak používala obě ruce i oči a zbytek se snažil Terry vyřadit vodním dělem.
"No výborně…A co mám dělat já? Tady na mojí straně jich je pořád dost!" zakřičela Kiona.
"Tak se snaž chytit moje koule," křikla na ni zpátky Sally a vrhla k ní jednu.
Kiona jen tak, tak uhnula. "Ty ses zbláznila! Jak je mám asi chytit?!"
"Úplně normálně," okřiknul ji Terry, který právě srážel k zemi dalšího z Kioniny strany.
"Tobě se to říká, když si tu kolem cákáš vodičku!" okřikla ho Kiona, ale hned zpozorovala, že z nestřežené strany se ke Kitty plíží jeden vlk. Kiona rychle zvažovala své možnosti. Teď to musí vyjít, pomyslela si a zaměřila se na veliké poleno, které leželo před ní. Rukou udělala tentýž pohyb, jako při hodině vrozených sil. S potěšením zjistila, že poleno pluje ve vzduchu v dostatečné výšce, aby nebezpečného vlka praštilo. Kiona pohnula rychle rukou dopředu, jako by chtěla odsunout neviditelné dveře. Poleno nabralo ve vzduchu rychlost a udeřilo nic netušícího vlka do hlavy. Ten zavrávoral a v mrákotách spadl na zem.
"Jo! Jsem dobrá!"
Byl to dlouhý hodinový boj. Terry, Sally, a po nejnovější zkušenosti, i Kiona se drželi velmi zdatně a podařilo se jim zbývajících pár vlků zahnat zpět do lesa. Když všechno skončilo, Terry dohasil poslední plamínky v trávě a otočil se k Sally a Kioně.
"To byla nemilá večerní procházka. O tomhle se někdo dozvědět, tak nevim co. Možná bychom z místa letěli ze školy."
"Nemůžeš brát všechno z té horší stránky," řekla s úsměvem Sally.
"To jistě," usmála se Kiona a odstoupila jim cestu, aby lépe viděli na Kitty, vedle které leželo malé jednorožče.
Všichni k němu přišli blíž.
"Krása," vydechla Sally.
"To není jen krása, Sally," opravila ji Kiona. "To je především velká vzácnost."
"To ti jako řekli ty jednorožci?"zeptal se s pošklebkem Terry, kterýsi ještě stále nedokázal vysvětlit příčinu toho, proč Kiona slyší jejich hlas.
"Ne. To mi řekla barva jeho srsti, tupče," okřikla ho Kiona.
Sally se přiblížila k mláděti víc. Teprve teď pod září měsíce si všimla zlatavé srsti. "Je zlatý,"vykřikla udiveně.
Kiona souhlasně kývla. "Ano. Zlatý jednorožec je nesmírně vzácný. Rodí se jednou za sedmdesát let a jeho slzy dokáží vyléčit jakékoliv zranění. I kdyby tě dělil od smrti jen krok."
Všichni pak mlčky přihlíželi, jak se nemotorné mládě snaží postavit.
Znenadání k nim znovu přišla Gorgona.
"Děkujeme tobě i tvým přátelům, Kiono," řekla a otřela se hlavou o Kioninu. Pak odešla zpět k čekajícímu stádu.
"Co ti říkala?" obrátila se na Kionu Sally, která správně vytušila situaci.
Kiona nepromluvila. Až když byli stranou. "Děkovala mi za pomoc." Posmutněla. "Jak je to možné? Jak to, že vy jim nerozumíte?"
"To se ptáš nás? Co mi víme cos zase pila…"poznamenal Terry a hrnul se na most přes řeku.
"Nic jsem nepila!" utrhal se na něj Kiona a rozběhla se napřed do hradu.
"To si neměl, Terry. Ona za to asi vážně nemůže,"pokárala ho Sally a oba se rychle rozběhli za Kionou.
"To si neměl, Terry. Ona za to asi vážně nemůže,"pokárala ho Sally a oba se rychle rozběhli za Kionou.
Do hradu doběhli všichni tři společně a nestačili se divit. Ve vstupní hale stála profesorka Garvinová a nesouhlasně se mračila. Všichni tři stáli provinile proti ní a neodvažovali se promluvit.
"Nebudu se radši ani ptát, kde jste byli,"řekla a malinko zmírnila zamračení. "Musíte ale pochopit, že vás musím potrestat za porušení školního řádu ohledně vycházení studentů v noci z hradu."
"Ale paní profesorko…"
"Žádné ale, slečno Loganová. Všichni tři budete celý týden po vyučování opisovat odstavce z učebnice elfštiny. Čekám vás zítra. A teď spát."
Profesorka se otočila a rychlými kroky odcházela. Sally, Terry a
Kiona se loudali do ložnice. Do ložnic ale nedošli. Usadili se ve společenské místnosti a mlčky přemýšleli.
"Jak mohla vědět, že nejsme v posteli? Přece si jen tak neřekla: Tak dneska půjdu zkontrolovat, jestli se náhodou Loganová, Barnsi a Karterová nezašli podívat na jednorožce. Uznej Sally je to hloupost."
"Ano, to si asi opravdu neřekla, Terry. Zkrátka nás načapala."
"Není to náhoda. Někdo si na nás jistě vylívá zlost,"uvažovala Kiona.
"No jistě. Francois. Ten žabožrout. Nemůže nás ani cítit."
"Klid, Terry. Nemusel to být nutně on," uklidňovala ho Sally.
"Ale jistě že byl. Vždyť přece…."
Terry nedopověděl a s údivem pozoroval, jak Sally rychle mizí ve stínu polosloupu. Brzy pochopil proč.
"Co se to tady zase děje?"zeptal se tichý hlásek. Lucia Rondová. "To jste zase vy?" Naježila se.
Kiona se obratně přitulila k Terrymu, který jí dal ruku kolem ramen. "Máš nějaký lehký spaní, holka. Spíš ty vůbec? Člověk si tady nemůže ani po to…Pohovořit." Nevinně se podíval na Kionu.
"Nezdá se mi, že by si spal o něco víc," křikla naštvaně a odpochodovala zpět do ložnice.
"No já zírám!" řekla uznale Sally polohlasem. "Taková shoda! To se u vás často nevidí."
"Trénuju na Žofii," řekla Kiona, ale stále zůstala sedět s hlavou na Terryho rameni, dokud ji neomaleně nesetřásl.
"Já na nic trénovat nemusim."
Sally rychle změnila téma. "Tak už bys nám mohla vysvětlit, jak je to s tím tvým mluvením s jednorožci."
"Ráda bych. Kdybych to uměla nejprve vysvětlit sobě."
Terry vstal. "Jdu spát. Až na to přijdete, tak…Tak to nechte na ráno."
Angie
(kopírujte jen se zdrojem) ;)