"Konečně neděle. Už jsem myslel, že mi ta ruka snad upadne. Psát přes den a potom po nocích ještě u tý báby…"
"Terry!" okřikla ho Sally.
"Dobře, dobře u profesorky Garvinnové. Mimochodem, kde je Kiona? Ona dneska nebude snídat?" Terry se rozhlédl po poloprázdné síni. "Taky bychom si mohli přispat jako ostatní."
"Kiona se připravuje na zkoušku toho představení. Za chvilku za námi přijde do věže. Máme tam na ni počkat."
"Aha. No tak jo. Ale nikdo mě nebude nutit, abych ty schody vyběhl, jasné?" Terry si přitáhl talíř s koláči a hrnek kakaa. Sally dopíjela svůj čaj a netrpělivě se dívala na hodinky. "Trvá ti to, Terry!"
"Snad se můžu v klidu najíst, ne?"
"Ne!" Vytrhla Terrymu koláč z ruky a vytáhla ho od stolu. "Jdeme!" zavelela.
Za deset minut byli ve věži. Kiona tam ještě nebyla.
"To jsem to mohl v klidu dojíst," rozčiloval se Terry.
Chvilku na to bouchly dveře a vevnitř se objevila Kiona. "Ahoj, nečekáte dlouho?"
"Nečekáme vůbec," usmála se Sally, ale Terry by s ní určitě nesouhlasil. "Co to máš?" zeptala se Sally, když zpozorovala, že Kiona drží něco za zády.
Kiona pomalu vytáhla další dopis. "Našla jsem ho ráno u postele."
"To to chceš zase otvírat?" Terry se posadil na jeden z trámů.
"Nic jiného mi nezbyde. Nebojte, už jsem na to připravená." Kiona změřila očima místnost a stoupla si tak, aby se jí nic nestalo. Pak dopis naprosto přirozeně otevřela. To, že má dnešní dopis mnohem větší sílu, zjistila až, když letěla přes celou místnost a prorážela sklo okna. Sally i Terry se s křikem zvedli a běželi k oknu.
"Kiono!!!"
Kiona padala k zemi. Sally zpanikařila a jediné, co ji napadlo, bylo natáhnout za Kionou ruku. V tom okamžiku, co to udělala, přestala Kiona padat a začala se jen tak vznášet. Terry se na Sally zadíval. Sally se ustrašeně dívala z Terryho na Kionu a nevěřila tomu, co vidí. Pomalu začala rukou pohybovat směrem nahoru a i Kiona začínala znovu stoupat. Nakonec byla tak vysoko, aby ji Terry mohl chytit za ruku a vtáhnout dovnitř. Divoce ho objala, zatímco Sally si stále prohlížela svou ruku. Netušila ani v nejmenším, co to mělo znamenat. Nemohla tomu uvěřit. Byla to opravdu ona, co dostalo Kionu nahoru, nebo se nějak rozvinuly Kioniny schopnosti, které ji zastavily při pádu? Nedokázala si odpovědět.
Za chvíli jako by se nic nestalo. Kiona trvala na tom, že přece jenom půjde na zkoušku, i když jí to Sally i Terry rozmlouvali.
Ve společenské místnosti si Sally sedla ke krbu a podívala se na Terryho. "Kiona už nemůže ty dopisy otvírat. Sám si viděl, co se málem stalo."
"Ano, ale nemůžeš jí zakázat, aby je otvírala. Dobře ví, že zbavit se jich nejde. Když to neotevře, bouchne to v ruce někomu, kdo to nebude čekat."
"Aha. Takže ty se hodláš koukat, jak nám někdo zabíjí kamarádku?"
"To jsem neřekl," rozčílil se Terry.
"Takže musíme zjistit, kdo je posílá. Ostatně, mám jeden typ."
Terry se chvilku rozhlížel. "Myslíš Francois? To se mi nezdá. Vždyť je úplně blbej. A taky, proč by mu Kiona stála v cestě? Leda, že by sbalila kluka, kterého chce on." Terry se při té myšlence uchichtl.
"Tak jak si to rozdělíme?" zeptala se Sally. Terry neodpovídal.
Sally si povzdechla.
"No tak ty běž za Kionou do divadla a já půjdu navštívit našeho Francois." Sally na něj mrkla a rozběhla se levým schodištěm ke knihovně.
Sally si povzdechla.
"No tak ty běž za Kionou do divadla a já půjdu navštívit našeho Francois." Sally na něj mrkla a rozběhla se levým schodištěm ke knihovně.
"Tak, jo. Klid, Terry. To zvládneš," říkal si Terry sám pro sebe. Pak se pomalým loudavým krokem vydal přes nádvoří, které bylo v listopadovém nečase skoro prázdné, do univerzitního divadla. U dveří ještě trochu zaváhal, než konečně stiskl kliku. Pak opatrně nakoukl dovnitř. Na jevišti byla právě Kiona v roli Žofie a zoufale přemlouvala Ferdinanda, kterého hrál Marek Lipanský, chlapec, kterého Sally poznala v den svého nástupu na univerzitu, aby ji neopouštěl. Terry byl naprosto ohromen. Kioniny herecké schopnosti byly tak zjevné, že se až divil. Pomaličku, a rudý vzteky nad něžnými pohledy a dotyky, které Kiona Markovi věnovala, se dobelhal k prostřední řadě a usadil se tak, aby nerušil.
Sally bez dechu vyběhla schody do knihovny. Vtrhla do dveří jak bouře a rozzuřeně se dívala kolem. Pár studentů se na ni udiveně podívalo. Sally popošla k dívce, ve které poznala Luciu.
"Nevíš kde je Francois?" zeptala se.
Lucia ji sjela očima, trochu se ušklíbla a pohodila hlavou k zadním regálům.
"Díky," utrousila Sally a kurážně popošla na místo, které jí Lucia ukazovala.
Sally tam Francois opravdu našla. Ve společnosti Brigity. Brigita byla také Francouzska. Byla to blondýna s temnýma očima a nanejvýš pyšná na svůj vzhled se odmítala s kýmkoli bavit. Kromě Francouzů, ovšem. Francouz, pomyslela si Sally. Říká se o nich, že mají vytříbený vkus. Jestli je tohle ten jejich vkus, no tak potěš Bůh.
"Chtěla bych s tebou mluvit, Francois," řekla klidněji, než očekávala.
Francois se na ni podíval s malým pošklebkem. " Dneska sama? Kdepak máš tu malou Angličanku a toho idiota, co za ní věčně leze?"
Francois se na ni podíval s malým pošklebkem. " Dneska sama? Kdepak máš tu malou Angličanku a toho idiota, co za ní věčně leze?"
V Sally vybublal všechen vztek. Prudce máchla rukou. V tom okamžiku Francois odletěl přes celou uličku a tvrdě narazil do zdi. Sally neměla čas se divit, tvrdě popošla k němu. Natáhla ruku, jako by ho chtěla chytit. V tom byl Francois ve vzduchu. Až teď si začala Sally uvědomovat neomezenou moc svých rukou. Nechala ho viset ve vzduchu, a pak jako by nic zatočila prstem. Jako na povel se Francois ve vzduch obrátil.
Sally ho vyzdvihla do úrovně svých očí. "Ještě jednou uvidím, že Kioně ubližuješ a zůstaneš takhle viset nad vlčí norou," řekla přitlumeně přímo do jeho tváře. Otočila se a odcházela. Usměvavě se dívala na Brigitu, kterou míjela.
Už byla skoro u dveří, když Brigita zavolala: "To ho tam necháš takhle viset?"
Sally se ani neotočila. Mávla přes rameno rukou a spokojeně poslouchala, jak se za ní ozval zvuk padajících knih.
Sally došla do divadla spokojená. Vevnitř už to však tak klidně nevypadalo.
"Myslíš si, že jsem malé dítě? Ano, možná ano, oproti démonovi, kterému mě chtějí dát. Ale ne oproti tobě!"
"Takhle jsem to přece vůbec nemyslel, Kiki."
"A neříkej mi Kiki!"
Sally mezi ně vlítla, zrovna když to vypadalo, že se na sebe vrhnou.
"Co se to tu děje?"zařičela.
"Nic. Jen Terry si myslí, že se o sebe neumím postarat sama," řekla Kiona a nespouštěla nenávistivý pohled z Terryho.
"Nikdy jsem jí nic takovýho neřekl," bránil se Terry.
"Tak proč si na každým kroku za mnou?"
Sally zadržela Terryho na poslední chvíli. Jinak by mohl říct něco, co by ho mrzelo.
"To já jsem řekla Terrymu, aby za tebou šel." Sally sklopila hlavu. "Nezlob se."
Kiona zavrtěla nevěřícně hlavou, sjela je oba jedovatým pohledem a rázným krokem odešla pryč.
"Řekl bych, že se přece jenom zlobí,"podotkl Terry. "Jak si dopadla s Francois?"
"Myslím, že dobře. Pokud to byl on tak od něj bude mít Kiona snad už pokoj."
"Kiona. A ty?"
"O mě přece nejde."
Za chvilku se ve dveřích objevila Roswita Berhardová, studentka z 1. B. Chvilku se po divadle rozhlížela, a pak konečně promluvila.
"Máš jít okamžitě k profesorce Garvinnové." Otočila se a rychle zmizela.
Sally trochu ztuhla. Garvinnová byla jejich třídní, jak se teprve nedávno dozvěděla. Nepochybně bude chtít řešit něco jiného než jen nedopsaný úkol.
"Terry?" zeptala se, jako by se ptala, zda má jít.
Terry jen pokrčil rameny. Společně se tedy vydali do chodby s kabinety profesorů. Přede dveřmi se zastavili.
"Dovnitř s tebou nemůžu, Sally."
"Já vím," usmála se na Terryho a vzala za kliku.
"Já vím," usmála se na Terryho a vzala za kliku.
Opatrně vešla do kabinetu. Nejistě se rozhlédla. Představovala si strašidelnou místnost plnou nejrůznějších předmětů jako v hororu. Kabinet profesorky Garvinnové ji však mile překvapil. Obyčejná místnost jen s jedním velkým stolem, za kterým seděla profesorka. Pár skříněk a poliček a knihami a několik hromad s papíry. Terry by řekl: Ty zjevně používá na školní tresty, pomyslela si Sally a usmála se při té myšlence. V tuto chvíli zcela určitě nevhodně.
"Chtěla jste se mnou mluvit, paní profesorko?" zeptala se tedy pokorně.
Pohled paní Garvinnové nebyl nikterak zlý. Spíš ustaraný. "Posaďte se," řekla a ukázala na židli před sebou.
Sally se poslušně posadila. Složila ruce do klína a čekala.
"Sally-mohu vám tak říkat?"
Sally jen přikývla.
"Sally, jistí studenti si stěžují na vaše chování," pronesla pak zcela odměřeně.
" Jen klidně řekněte, že to byl ten Žabožrout."
"Sally!" okřikla jí.
"Promiňte. Myslela jsem Francois."
"Každopádně, vaše chování…"
Sally ji znovu nenechala domluvit. "Moje chování bylo naprosto v pořádku, paní profesorko."
"Ano? Pak máme odlišné názory na to, co je a není slušné. Ale myslím si, že držení spolužáka ve vzduchu do něho rozhodně nepatří."
Sally sklopila oči. Co říct ke své obhajobě? Dalo se vůbec něco říct? Vždyť ani nevěděla, jak se to mohlo stát. Hýbání s předměty mezi její schopnosti rozhodně nepatřilo. Nebo o tom alespoň nevěděla. Držela v rukou oheň. A to jí stačilo.
Profesorka si povzdychla. "Sally, když jsem byla tak mladá jako jste teď vy…" začala. Pak se na chvilku zamyslela jako by vážila slova, která má použít. "Také jsem měla tu schopnost držet v rukou oheň a vlastně jsem na nic jiného nikdy ani nepomyslela. Až po mnoha měsících strávených na univerzitě s lidmi, kteří mi byli blízcí, byli moji přátelé, jsem zjistila, že moje ruce mají nejen schopnost zabíjet a zraňovat, ale i léčit. Pouhým dotykem jsem dokázala zhojit sebevětší ránu. A stejně se v mém životě našla rána, kterou jsem nedokázala zhojit nikdy." Najednou mlčela. Sally si až teď začínala uvědomovat význam těch slov.
Profesorka na ni pohlédla. "Dávejte si pozor na své ruce. Dovedou víc, než si myslíte."
Sally se najednou dívala na svou profesorku jako na úplně jinou osobu. Důvěra? To bylo to, co zasáhlo Sallyno srdce? Možná. Nevěděla to určitě. "Moc ublížil mojí přítelkyni. Ona sama se bránit neumí a moje síly proti němu jsou vyrovnané," řekla jen, aniž by to profesorka čekala.
Je to vlastně jen nevinná dívka, která ještě neví, co ji čeká. Má celý život před sebou. A je tu sama. Jedinou oporou jsou jí tu přátelé. A ty je třeba bránit.
Sally upírala na zamyšlenou profesorku svůj pohled a čekala. Najednou jako by profesorka Garvinnová procitla. "Dobře. Běžte, Sally. A už to nikdy neopakujte."
"Ale…"
"Žádné ale. Tuším, že u vás v Čechách se říká: Moudřejší ustoupí, ne? Vždycky si vzpomeňte na to, že ruce dokáží mnohem víc, než si myslíme. I zabít."
Sally už nic nenamítala a vyšla na chodbu. Na chodbě stáli Terry a Kiona ve vzácné shodě. Kiona se opírala o zeď a Terry seděl na zemi opřený o zeď. Čas od času se hlasitě zasmála Terryho vtipným argumentům. Sally se k nim pomalu přiblížila. Jakmile ji Terry zpozoroval, vyskočil a vyšel jí vstříc.
"No? Co ti chtěla?" zeptal se hned.
"Terry říkal, že je to kvůli Francois," poznamenala opatrně Kiona.
"Terry se spletl, Kiono," řekla jen a pohledem zastavila Terryho, který se chystal namítat.
"Terry se spletl, Kiono," řekla jen a pohledem zastavila Terryho, který se chystal namítat.
"Je všechno v pořádku?" zeptala se ještě jednou Kiona.
Sally přikývla. "Jistě, že je."
"Tak jdeme." Kiona šla první a za ní Terry se Sally.
" Proč jsi jí lhala?" zašeptal.
"Vysvětlím, ti to pak," špitla jen nazpátek.
Pozdě večer se sešli ve společenské místnosti. Všichni už spali.
Jen oni dva seděli na pohovce pod světlem jediné lampičky.
"Garvinnová mi řekla něco velmi důležitého."
"To by mě zajímalo, co ta bába vysypala z rukávu, že musíš Kioně lhát," ušklíbl se Terry. "Od té doby, co jsi vyšla z toho kabinetu, jsi nějaká jiná."
"Co to povídáš, Terry?" řekla unaveně.
" Tak co ti to řekla?"
"Ruce dokáží mnohem víc, než si myslíme. I zabít."
"To je jako všecko? Sem říkal, že to bude zase nějaká kravina."
"To vůbec není kravina!"
"Jistě, že je! Nikdy bys ho přece nezabila."
"Víš to určitě? Najednou si nejsem jistá vůbec ničím. Podívej, něco ti ukážu." Volným pohybem ruky nadzvedla polštář na druhé pohovce a rychlejším pohybem ho odhodila ke stěně.
Terry na ni udiveně koukal. "Sally, tohle…"koktal.
"Tohle je moje další schopnost. A kdo ví, kolik jich ještě moje ruce schovávají. Třeba z nich někdy nečekaně začnou lítat hřebíky a já opravdu někomu ublížím." Najednou měla v očích slzy a křečovitě se držela Terryho za ruku.
"No, tak. Neplač," utěšoval ji Terry. Přitiskl ji k sobě a hladil po černých vlasech. "I hřebíky se dají vytáhnout."
"Já jsem tak strašně sama," vzlykla.
"Já jsem tak strašně sama," vzlykla.
Terry zvednul její tvář a zadíval se jí do očí. "Co to povídáš? Ty nejsi sama a nikdy nebudeš. Rozumíš?"
Sally přikývla, utřela si oči a usmála se.
"Jakto, že ještě nespíte?" ozvala se za nimi najednou Kiona.
"Nemůžeme spát," promluvil Terry a poposedl si, aby měla mezi nimi Kiona místo.
Seděli tam ještě dlouho po půlnoci. A povídali si. Sally ze strany pozorovala Terryho a Kionu. Nejsem sama a nikdy nebudu. Terry měl pravdu. Otočila hlavu a podívala se z okna za sebou. Zářil tam bílý půlměsíc. Jednou se vrátím domů. Ale bude to ještě domov?
Angie
(kopírujte jen se zdrojem) ;)