"Vánoce, Vánoce přicházejí," prozpěvoval si Terry a otvíral dveře do společenské místnosti. Byla prázdná až na Kamila Puteskyho, který zaraženě zíral do ohně a na sestry Pamelu a Kirsten Canton, které seděli na pohovce, a bavily se listováním v módních časopisech. Byly tu ještě Sally a Kiona. Stály u okna. Kiona se nervózně otáčela v dlouhých šatech a Sally jí upravovala krajky.
Terry k nim přišel s pošklebkem na tváři. "Že se ta Žofie ale uměla oblíkat."
Kiona si totiž zkoušela šaty na své první představení v univerzitním divadle. Žofie Chotková byla velmi zodpovědná role. Ale hrát manželku arcivévody se Kiona naučila celkem rychle.
"No, jak se ti líbím?" zeptala se hned.
"No, ne že by ti zelená neslušela, to ne, ale přece jenom nemusela bejt tak tmavá."
"No, ne že by ti zelená neslušela, to ne, ale přece jenom nemusela bejt tak tmavá."
Sally se usmála. " To přece musí být. Kiona hraje vdanou ženu a ne praštěnou holku."
"Tak to se ovšem hluboce klaním, má paní," řekl Terry a začal se divoce smát.
Kioně však do smíchu nebylo. Začínala mít nepříjemný pocit, že celé to představení nedopadne dobře. "Co když zapomenu slova. Nebo co když zakopnu?" strachovala se cestou k divadlu.
Terry a Sally ji doslova museli táhnout.
"Neboj se, prosím tě. Kdyby něco jsem domluvený s Biancou Farleovou. Když tak zastaví čas," připomínala jí Sally.
"Doufám, že jí to moc nevadí."
"No, nejdřív se trochu vrtěla žížala jedna, ale pak se ukázala Sally a hned byla ochotná udělat první poslední," zazubil se Terry a přidržel dívkám dveře. To, že Sally držela ubohou Biancu ve vzduchu vzhůru nohama a velice zblízka jí ukazovala, jak vypadá ohnivá koule, raději vynechal.
Kiona pak odcházela do zákulisí. Terry a Sally našli v hledišti Biancu a přisedli si k ní. Byla to vysoká štíhlá dívka s plavými vlasy a zelenýma uhrančivýma očima. Chodila už do druhého ročníku, takže se na její schopnosti mohli docela určitě spolehnout.
Rachot v sále pomalu utichal a na pódiu se objevila ředitelka Violet Poltriová, která vyučovala také lektvary a odvary.
"Jsem ráda, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu," pronesla s úsměvem úvodní větu. "Máme tu čest jako první shlédnout divadelní drama Ferdinand d´Este v hlavních rolích s Markem Lipanským a Kristianou Karterovou. Takže jim popřejme hodně úspěchů. Večer nás všechny čeká vánoční předprázdninový ples."
Ukončila svou řeč a sedla si do obecenstva. Za chvíli se rozlétla opona a začalo se hrát. Sally pečlivě pozorovala celý děj. Asi v polovině hry, kdy se odehrávala romantická scéna mezi Ferdinandem a Žofií v konopišťských lesích, ucítila, jak Terry vedle ní ztuhnul. Opatrně se na něj podívala.
"Je ti něco?" zašeptala.
"Ne. Nic."odpověděl šeptem.
Asi se mu to objímání moc nezdá, pomyslela si Sally. A znovu se zadívala na Ferdinanda, který líbal na tvář svoji ženu. Chudák Terry. Žárlí. Asi ji má opravdu rád. Ale nepřizná to ani sobě, natož mně nebo jí.
Ucítila dotek na svojí ruce. "Sally?" ozval se Terryho tlumený hlas.
Otočila k němu hlavu.
"Jednu kouli by si po něm asi hodit nemohla, viď?"
"To vážně nemohla. Je to Kionino první představení. Přece jí ho nechceš zkazit."
Terry se znovu opřel do sedačky a trpělivě čekal na konec. Konečně se ozval fiktivní výstřel a oba manželé padli mrtví. Opona se zatáhla. Diváci v sále se začali zvedat a tleskat. Opona pak opět vyšla a herci se ukláněli. Mezi nimi stála šťastná Kiona. Dívala se přímo na Sally a na Terryho.
Celé to představení skončilo a obě dívky si ve společenské místnosti uchváceně vyprávěli zážitky. Terry seděl na nádvoří pod vysokou lípou a přemýšlel. Byl už převlečený na ples a měl v plánu jít z nádvoří rovnou do Kruhové síně.
Zato Sally a Kiona se důkladně připravovali v dívčí ložnici a k ní přilehlé umývárně. Sally byla už připravená ve svých jemně meruňkových šatech zdobených kolem pasu jemnými závoji s velikými meruňkovými květy. Černé vlasy měla zamotané do drdolu, přes který měla nataženou gumičku ze stejně meruňkového závoje. Po stranách jí visely dvě dlouhé lokny. Ještě si přepudrovala nos a vyšla do ložnice.
"Vypadáš opravdu krásně, Sally," řekla Eva Weisová, když se na Sally podívala.
"Díky, Evo. I ty vypadáš báječně," řekla docela upřímně. Potom zabloudila pohledem ke Kioně. Kiona seděla na posteli vedle svých šatů a v rukou držela rukavičky. Sally si k ní opatrně přisedla. Dala jí ruku kolem ramen. "Co je ti, Kiono? Proč ještě nejsi převlečená? Nelíbí se ti ty šaty? Vždyť sis je kupovala jen kvůli tomu."
"Ne, Sally, tím to není. Já se jen zamyslela. Běž napřed. Já hned přijdu." Nevesele se usmála.
Sally se tedy poslušně zvedla a odcházela. U dveří se ještě zastavila a otočila. Kiona tam pořád seděla. Šla tedy dál. V síni bylo rušno. Napravo od profesorského stolu stál velký stromek a uprostřed síně byl připravený taneční parket. Po levé straně byl švédský stůl a kolem dokola spousta židlí. Sally procházela davy párů, až konečně našla Terryho, jak sedí na jedné ze židlí.
"Co je Terry?"
"Nic." Dostalo se jí strohé odpovědi. Přisedla si a otočila se k němu.
"Nic? Co se vám dvěma dneska stalo, to teda vážně nevím. Musí to být nějak propojený na dálku nebo co. Přesně takhle sedí Kiona v ložnici."
Až teď se na ní Terry podíval. "Něco se jí stalo?" zeptal se se zájmem.
"Ne, to ne. Podle mě je zklamaná, že si za ní nepřišel po tom představení."
Na odpověď neměl Terry už čas. Ředitelka Violet vstala od stolu a zahájila ples. Síní se rozezněla hudba a desítky párů začalo tančit. Terry dbal Sallyných rad, vzchopil se a vyzval ji k tanci. Usmála se a podala mu ruku. Tančili a Sally si byla jistá, že se Terrymu vrací dobrá nálada. Po prvním tanci se odebrali ke stolu a společně přemýšleli, co by si mohli dát. Terry dostal zrovna báječný nápad, jak smíchat jahody se zelným salátem, když do něj Sally šťouchla.
"Neboj, z toho nikomu nebude špatně," reagoval na Sallyno šťouchnutí. Až pochvíli si uvědomil, že mu Sally očima ukazuje na dveře.
Ve dveřích stála Kiona. Měla na sobě rudé šaty posázené do pasu malými korálky. Zlaté vlasy se jí vlnily po zádech. A v nich se leskla jediná rudá stuha. Sally se nevědomky usmála. Takhle svázané vlasy jsem nosívala doma. Rozpuštěné s jedinou stuhou. Když se probrala ze vzpomínek, postrčila Terryho dopředu. Začalo se znovu hrát.
Ve dveřích stála Kiona. Měla na sobě rudé šaty posázené do pasu malými korálky. Zlaté vlasy se jí vlnily po zádech. A v nich se leskla jediná rudá stuha. Sally se nevědomky usmála. Takhle svázané vlasy jsem nosívala doma. Rozpuštěné s jedinou stuhou. Když se probrala ze vzpomínek, postrčila Terryho dopředu. Začalo se znovu hrát.
"Běž za ní přece. Než ti jí někdo sebere," špitla Sally.
" Ale ty…"
" Já už si tanečníka najdu. Běž!"
Terry bez dalších řečí došel ke Kioně. Sally se s úsměvem dívala, jak mu Kiona podává ruku s dlouhou bílou rukavičkou. Oba se teď smáli. Sally se podívala z okna. Zlehounka se tam snášel vánoční sníh. Pak zabloudila očima k profesorskému stolu. Profesorka Garvinnová se na ni dívala a usmívala se. Sally jí úsměv oplatila. Pak se zadívala na stromek. Zvláštní Vánoce. Vždycky jsem byla doma. Se svou rodinou. A přesto jsem nebyla o moc šťastnější, než jsem teď. Zvykla jsem si. Ano, za čtyři měsíce si člověk může zvyknout. Najednou pocítila potřebu být sama. Pomalu se vyplížila ze dveří. Loudala se chodbami vedoucími ke knihovně. A najednou něco uslyšela. Šramot a zvuky. To asi nebude Ježíšek, pomyslela si a vydala se podívat za roh. To, co tam bylo, rozhodně Ježíška nepřipomínalo. Vypadalo to jako Taurus. To bájné zvíře ze starověkého Řecka. Lidské tělo a býčí hlava. Tohle mělo hlavy dvě. Nejspíš vlčí. A co víc, byli tu alespoň tři. Ty Sally viděla. Kolik dalších jich tu mohlo ještě být? A co vůbec hledají? Sally intuitivně nastavila ruku a v ní se objevila ohnivá koule. Co to chci dělat? Uvědomila si. Vždyť můžu zemřít. Pak si vzpomněla na dopisy od matky. Nepiš. A na Terryho a Kionu. Na profesorku Garvinnovou a na její slova. Přátele je třeba bránit…Ruce dokáží víc, než si myslíme. I zabít…
Za rohem chodby uslyšela těžké kroky doprovázené téměř mrtvolným chroptěním. Mám i oči, uvědomila si rychle. A moment překvapení. Násilím zklidnila svůj dech a vyšla zpoza rohu.
"Hledáte něco?" zeptala se s pošklebkem. Byla to spíše řečnická otázka. V příštím okamžiku hodila po nejbližším z nich kouli, kterou držela v ruce. Zvíře se začalo svíjet na zemi s jednou hořící hlavou.
Než stačila vytvořit další kouli, přihnaly se k ní další dvě obludy. Přimhouřila oči a vrhla před první z nich oheň z očí. Jistě tak zvíře zpomalila, ale na jak dlouho? Oheň pod nohama jistě brzy ušlape. To jí ale začínalo trápit, čím dál méně. Poslední zvíře se k ní s chroptěním hnalo. Obě jeho hlavy měly vyceněné špičáky, ze kterých kapal až nebezpečně zelený sliz.
"Něco jako kartáček a pasta ti moc neříká, co?"
Zvířete se tato slova nejspíš dotkala, protože vzápětí mělo otevřené obě tlamy, ze kterých se řinul zelený větrný vír. Sally si rychle vzpomněla na hodiny démonologie a bytostí nadpřirozena.
Všechno dohromady jí dalo jedinou možnou odpověď. Mělo to způsobit halucinace. Ty teď nemůžu potřebovat. Dostali by se dál. Jako štít před sebe natáhla ruku dlaní proti víru. Ke svému podivu zjistila, že vír na ni nedopadá. Dlaň jako by vytvořila neviditelný štít, o který se vír zbrzďoval. Tenhle obraný manévr stál Sally hodně síly, ale ustoupit nemohla. Z druhé strany se k ní začal přibližovat ten, který už ušlapal hořící boty. Mohutně mávla druhu rukou a odhodila obludu k protější stěně chodby. Pro jistotu šlehla ještě po omráčeném zvířeti oheň z očí. Pak přiložila ještě druhou ruku, jako štít. Nezdálo se, že by se zvíře chtělo vzdát. Tahle hra kdo z koho, ji přestala bavit. Vytáhla pravou ruku ze štítu, vytvořila kouli a mrskla ji na zvíře. S potěšením zjistila, že hned za ní se jí v ruce tvoří další. Začala tedy prudce házet jednu za druhou. Neustálý tlak zvíře zlomilo. Přestalo útočit a zhroutilo se na zem. V tom Sally ucítila, jak se jí slepují nohy. Zvíře, kterému spálila jednu hlavu, se probralo a spoutalo jí slizem nohy. Nedokázala se hnout z místa. Je se mou konec, pomyslela si. Zvíře se k ní se strašlivým chroptěním přibližovalo ze zadu. Sally rychle zvažovala možnosti. Rukou se do něj netrefím a očima zády taky těžko. Když se rychleji pohnu, spadnu na zem.
Najednou uslyšela z vedlejší chodby smích. Proti ní se objevila Pamela Canton s dopisem v ruce.
"Proboha, Sally!" zděsila se.
"Pamelo!"
Pamela ten výkřik pochopila. Okamžitě nastavila ruku, zamířila a ledovým proudem udělala z obludy ledový kámen. Pamela Canton měla totiž stejnou schopnost jako Lucia. Zmrazování.
Pamela se rychle rozběhla k Sally. "Sally, nestalo se ti nic?"
"Ne, mám jen slepené nohy," řekla Sally a opět se pokusila zvednout nohu. Bezvýsledně.
"Počkej. Dojdu pro pomoc."
"Počkej. Dojdu pro pomoc."
Sally se na ni vylekaně podívala.
"Neboj se. Ten jen tak neroztaje," usmála se Pamela a rozběhla se zpátky do síně.
V Kruhové síni panovala naprosto pohodová nálada. Terry tančil s Kionou už několikátý tanec.
Oba se usmívali. Do té doby, než do síně vtrhla Pamela. Doběhla před profesorský stůl a ztěžka oddechovala po rychlém běhu.
"Paní ředitelko, tam…Sally…,"snažila se říct ještě celá uřícená.
"Vydýchejte se, Pamelo, a řekněte nám všechno pomalu."
"V chodbách u knihovny je Sally Loganová. A s ní jsou tam tři strašný obludy!" vykřikla rozrušeně.
"V chodbách u knihovny je Sally Loganová. A s ní jsou tam tři strašný obludy!" vykřikla rozrušeně.
Paní ředitelka zděšeně vstala. Terry a Kiona přestali tančit, stejně jako všichni v sále.
"Všichni zůstanou tady. A vy Pamelo, nás veďte," zavelela ředitelka.
Průvod učitelů vedený Pamelou se blížil ke dveřím. Cestu jim zastoupili až Terry s Kionou.
"Musíme jít taky. Sally je naše kamarádka."
Ředitelka kývla. Pokračovali. Konečně došli na místo. Sally tam stála stále se slepenýma nohama. Kolem ní byla jedna spálená obluda, druhá omráčená a třetí zmražená. Profesor McGrinnt, který učil kouzla s hůlkou, vytáhl hůlku a namířil na sliz. Ten se roztekl jako obyčejná voda. Sally si ulehčeně oddechla. Přežila jsem, uvědomila si. Kiona a Terry se k ní okamžitě rozběhli. Sally je oba najednou objala. Pak se otočila a naposled se podívala na všechny obludy.
"Odveďte slečnu Loganovou do ložnice," pobídla je profesorka Garvinnová.
"Odveďte slečnu Loganovou do ložnice," pobídla je profesorka Garvinnová.
Všichni tři i s Pamelou odcházeli. U Kruhové síně si všimli pošklebku Francois.
"Jak se to mohlo stát?" obrátila se profesorka Poltriová na ostatní profesory.
"Lafteroni přece na Islandu už nežijí,"poznamenala profesorka Waldraichová, která učila bytosti nadpřirozena.
"Tím spíš. Jak se to mohlo stát?"opakovala ředitelka.
"Lafteroni přece na Islandu už nežijí,"poznamenala profesorka Waldraichová, která učila bytosti nadpřirozena.
"Tím spíš. Jak se to mohlo stát?"opakovala ředitelka.
Nepřišli na žádné rozumné vysvětlení.
Stejnou otázkou se trápili i Kiona a Terry ve společenské místnosti tříd se znakem C. Sally už spala. Tolik svých schopností ještě nevydala, a tak ji to napoprvé zmohlo. Pamela stála stranou stejně jako ostatní. Všichni živě diskutovali o nejnovější události.
"Nikam nepojedu,"rozhodl Terry.
"Jak, nepojedeš? Musíš jet domů, vždyť tvoje rodina…"
"Moje rodina je v Rumunsku v bezpečí. To vy tady nejste. Nehodlám se vrátit a zjistit, že vás sežraly nějaký dvouhlavý obludy."
"Aha. A chránit nás chceš tou svojí vodičkou?" zeptala se jízlivě Kiona. "Sally je málem nezvládla ohněm. Ta tvoje voda by jim asi moc neublížila."
"Sally je neporazila jenom ohněm," zamumlal Terry.
"Cože? Jak to myslíš?" zeptala se Kiona.
Terry se k ní přisunul blíž tak, aby jejich rozhovor nemohl nikdo slyšet. "Sally má mnohem víc schopností, než si umíme představit."
Kiona se na něj nedůvěřivě podívala. "Děláš si legraci? Jak by mohla mít víc schopností?"
"To nevím. Prostě má. Věř mi."
"Ano? A jaké, prosím tě."
"Dokáže pohybovat s předměty. Tak jako ty. Dokonce i s lidmi," zašeptal skoro neslyšně.
"To není možné," užasla Kiona. "Jak dlouho to víš?"
"Asi měsíc."
"Co, měsíc? A mně nic neřeknete?"
"Sally to nechtěla. To kvůli tomu si ji pozvala tenkrát Garvinnová do kabinetu. Držela Francois ve vzduchu, a potom ho hodila na polici s knížkami."
Kiona vstřebávala nové informace. Povedlo si jí to až, když ležela ve své posteli. Bylo už k ránu a stále nespala. Ostatně teď přece začínají čtrnácti denní vánoční prázdniny. Někdo jede domů. Jiní zůstávají. Ti, co zůstanou, budou slavit Vánoce pouze se svými přáteli a spolužáky. Jiní s rodiči. Myšlenka na úžasné Vánoce daleko od domova jí vrátila dobrou náladu, která jí pomohla usnout.
Angie
(kopírujte jen se zdrojem) ;)
máš hezu blog :))