close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Welcome to our Blog

Sallynino dobrodružství VIII.

25. února 2009 v 17:10 | Katie |  8.kapitola
Za studenty Islandské magické univerzity byl už týden vánočních prázdnin. Je pravda, že většina z nich byla na prázdninách doma, ale i tak se našli tací, kteří zůstávali ve škole.
"Opravdu tam musíme?" zeptal se Terry, když přešli po mostě řeku a začali se po kolena brodit ve sněhu. "Naposled jsme si vysloužili týdenní trest."
" Kitty nás čeká. Chce nám poděkovat. Jak jsme jí tehdy zachránili to mládě. Mimochodem, jmenuje se Rick. Už před Vánoci jsem to slíbila Gorgoně," řekla Kiona a dál si prodírala cestu vysokým sněhem.
"Jo, to je tak, když někdo mluví se zvířaty. Slíbí něco, co by neměl."
Kiona zastavila. " Co tím chceš říct?"
"Mohla jsi alespoň něco říct. Koupil bych si vyšší boty."
"Ale…"
Sally mezi ně rázně vkročila. " Přece se nebudete hádat. Chceme se včas vrátit, ne?"


Šli dál. V lese už nebylo tolik sněhu, ale přece jenom bylo znát, že zima vrcholí. Konečně došli na místo, kam se na zimu uchýlilo stádo jednorožců. Velká a prostorná jeskyně byla tím nejlepším úkrytem.
"Gorgono!" volala Kiona z dálky.
Gorgona pohodila vesele hlavou. Došli až k ní.
"Tak jsme přišli," usmála se Kiona. Terry a Sally se za jejími zády usmáli. Mohli jen tušit, co Kiona tím zvláštním jazykem říká.
"Jsme opravdu rádi. Tohle je Rick," promluvila Gorgona a ukázala na hříbě, které nezbedně přiběhlo.
"Je z něj čiperka,"usmála se Kiona.
"Až příliš velká," podotkla Kitty, která se pomalu přiblížila. "Vítám tě, Kiono. I tvé přátele."
Sally a Terry oplatili tušený pozdrav úsměvem.
"Kiono pověz Gorgoně o těch zvířatech, co byly ve škole," navrhla Sally.
Kiona přikývla. "Gorgono, Sally se před týdnem přihodila taková věc. Při předvánočním plese narazila na podivná zvířata. Mysleli jsme, že unikly odtud."
"Zvířata odtud neutíkají. A už vůbec ne do školy. Máme takovou dohodu s ředitelkou. Ale povídej, jak vypadaly?"
"Byly veliký. Něco jako vlkodlak se dvěma hlavami. A z tlam vypouštěli vír, který by mohl vyvolat halucinace. A taky sliz nebo lepidlo."
Gorgona se otočila po Kitty. Vyměnily polopřekvapené a polovyděšené pohledy.
Terry nejistě přešlápl. "Co se děje? Něco se jim nezdá?"
"Co se děje?" zeptala se Kiona.
"Vy víte, kdo to byl?" zeptala se Gorgona trochu se strachem.
"Kdybychom to věděli, neptaly bychom se. Ale ty to zjevně víš. Řekni nám to."
Gorgona pohodila hlavou a odfrkla. Začala Kitty: "Je to už víc než sto let co se jednorožci spojili s vlky a vlkodlaky."
Kiona všechno rovnou překládala. Takže Terrymu neušla ta zvláštnost. "Jednorožci a vlci dohromady?" podivil se.
Kitty přikývla, když Kiona opět přeložila. " Vlci a jednorožci jsou vždycky proti sobě, ale tehdy se spojili, aby jednou pro vždy vyhnali z ostrova obludy se dvěmi vlčími hlavami. Ta zvířata byli Lafteroni. Člověk se dvěmi hlavami vlka. Společnými silami se nám tehdy podařilo je přemoct a vyhnat. Nikdy bychom nepočítali s tím, že se můžou vrátit."
"Ale co dělali tak strašného?" podivila se Sally.


Odpověděla jí Gorgona: "Byly přesvědčení, že mohou vládnout všem magickým tvorům na ostrově i v celém světě. Svými halucinačními víry se podmanili skoro všechny. Až na jednorožce, vlky a vlkodlaky."
"A proč na vás jejich kouzla neplatila?" zeptala se Kiona.
"Jednorožci jsou magická zvířata chráněná mnohem větší nadpřirozenou silou než ostatní. A vlci a vlkodlaci, jsou jejich příbuzní. Vzdálení, ale jsou. Tvorové stejného druhu si nemůžou ublížit. Ta kouzla na ně prostě neplatí. Před sto lety zahynuly desítky jednorožců i vlků v boji s Lafterony. Už postavit se jim chce spoustu odvahy."
"Sally se jim postavila sama."
Gorgona a Kitty se na ni uznale podívaly.
"Musí mít spoustu odvahy."

"Ale jak se sem mohli dostat? Přece jste je vyhladili."

"Na tuhle otázku ti bohužel odpověď nedám."

Jaksi na to nebyl ani čas. Z převisu nad skálou začali seskakovat vlci. Vůbec nevypadali, že by se chtěli přátelit. Naopak vztekle se vrhli proti Gorgoně. Kiona včas nadzvedla kámen a pustila ho vlkovi na hlavu.
"Tohle, že byli přátelé?" podivil se Terry a zuřivě odhazoval vodními děly jednoho za druhým.
"Jen spojenci. To je rozdíl," odpověděla mu Sally a udělala kolem vchodu od jeskyně ohnivý kruh. Snad se přes něj nedostanou, pomyslela si. Pak si všimla smečky ženoucí se z lesa. Naprosto bez myšlenek porazila silný strom, který s velkou ranou dopadl těsně před utíkající vlky.
Kiona, která své levitační schopnosti neovládala ještě na takové úrovni, na ni jen vyvalila oči. Sama jen velice zpomaleně zvedala vlky do vzduchu a přenášela je o hodný kus zpátky. Prudké levitační pohyby, jako bylo odhazování předmětů nebo porážení stromů, jí dělalo značné problémy.



Zato Terryho to z míry nevyvedlo vůbec. Bral to už skoro jako samozřejmost. Viděl už mnohokrát Sally v akci. Zato Kiona dnes poprvé.
Pak se jednomu vlkovi podařilo přeskočit plameny. Sally toho měla tak akorát dost. Podle jeho statnosti poznala, že se jedná nejspíš o vůdce smečky. Padne vůdce, vzdají se všichni. To platilo a stále platí.
"Hej fešáku!" zavolala na něj a zvedla ho do vzduchu. "Uklidněte se, jo? Je třeba speciální porada." Nevěděla, jestli jí vlk rozumí, ale docela jistě to přimělo ostatní k ústupu. Pomalu se stáhli do bezpečné vzdálenosti. Na chvilku byl klid. Sally držela vlka ve vzduchu očima, takže mocným pohybem ruky odvalila kmen stromu na druhou stranu.
"Kiono, mohla by si prosím tě překládat?" zeptala se.
"Ale já nevím, jestli to budu umět."
"Jak bys neuměla. S jednorožcem se bavíš úplně normálně," řekl Terry a začal hasit Sallyn kruh.
"Jenže to není totéž."
"Zkus to, prosím. Řekni jim, že pro ně máme nejnovější zprávy o Lafteronech."
Kiona začala velmi nejistě. Až když pochopila, že jí rozumějí, začala mluvit úplně normálně. Pak vlk hlasitě zaštěkal.
"Co to bylo?" Podivila se Sally a podstatně snížila výšku mezi vznášejícím se vlkem a zemí.
"Přikázal jim, aby se stáhli," řekla s úsměvem Kiona. "A prosí tě, abys ho postavila na zem."
Sally se usmála a opatrně postavila vlka na zem. Trochu se oklepal a jistěji se narovnal.

"Co o nich můžete vědět?" štěkl tak prudce, že Kiona skoro zapomněla překládat. "Na tomhle ostrově byli vyhubeni dřív, než jste se všichni narodili.
"Ty máš co říkat," ušklíbl se Terry.
Vlk se na něj tvrdě podíval. Pak se obrátila na Kionu. "Mohla bys říct svým přátelům, že jim rozumím?"
Kiona se na něj podívala s podivem. "Vy jim rozumíte? Ale jednorožci…"
"Jednorožci nejsou vlci. Vlci jsou něco jako psi. Rozumí lidem, bohužel."
Kiona poslušně tlumočila. Terry se na něj omluvně podíval a Sally vlastně také.
"No promiňte, ale jestliže jste je vyhubili před sto lety, tak jste to pochopitelně nemohl zažít," ozval se znovu Terry.
"Ale ano, mohl. A taky zažil. Lektvar mládí," vysvětlil.
Gorgona se na něj podívala. Pochopitelně i ona znala tu krásnou chuť nápoje mládí. A stejně tak dobře znala, co je to ztratit rodinu. Její rodina zemřela v boji s Lafterony stejně jako ta vlkova.
"To není podstatné," vložila se do věci Gorgona. "Podstatné je, že jsou zpátky."
"Řekl jsem, že to není možné. Jak by se sem dostali? Na ostrov? Pakliže víme, že tady žádný nezůstal."
"A víme to jistě, Volte? Tahle čarodějka proti třem z nich stála tváří v tvář."
Vlk Volt zavrtěl hlavou. "Nepřežila by, kdyby proti ní stál jediný, natož tři."
"Jsou oslabeni a ona je velice mocná čarodějka. Je to její dcera."
Gorgona se na Volta podívala s tajuplným pohledem a slovy, kterým rozuměla jenom Kiona.
Volt se podívala na Sally. Nechápala, proč si ji tak prohlíží.




Zadíval se na ni pozorněji. Přejížděl ji od paty až po konečky havraních vlasů. A pak se zastavil u jejích očí. Uhrančivá zeleň, kterou znal.
Sally znejistěla. "Co je? Kiono?"
"Tohle jí nepřekládej, Kiono," promluvila znovu Gorgona.
Kiona tedy neodpověděla. Z trapného mlčení ji vysvobodil malý Rick, který začal nezbedně pobíhat kolem a nic nedbal vlků, kteří se drželi v pozadí.
"A co tedy budeme dělat?" zeptal se Terry.
"Vy nemůžete dělat nic. Vraťte se do školy. Tohle je naše věc,"štěkl Volt a vyběhl pryč. Za chvilku nebylo po něm ani jeho vlcích ani památky.
"Poslechněte," řekla Gorgona a zašla do jeskyně. Za ní i Kitty a Rickem.
"No, tak jste to slyšeli. Máme se vrátit," řekla Kiona.
"Ne, má milá, tys to slyšela. My ne," řekl Terry, objal ji kolem ramen a společně odcházeli zpátky ke škole. Sally se za nimi pomalu loudala. Nepřežila by, kdyby proti ní stál jediný, natož tři. Věta, kterou řekl Volt, a kterou jí naposledy Kiona tlumočila, jí pořád vrtala hlavou. Začalo jí docházet, že proti svým spolužákům a přátelům, má něco navíc. Má mnohem víc schopností. Ale proč? Co stojí za mou minulostí a co je přede mnou? Začínala si čím dál tím víc myslet, že naprosto jistě nebyla náhoda, to že ji sem matka poslala. Všechno má nějaký důvod. A tím spíš tohle, pomyslela si, když přecházeli po můstku řeku a vydali se k hradu.
Dovnitř vešli beze slova. Nebylo ještě pozdě. Nejvýš tři hodiny. Terry se s nimi rozloučil a přidal se ke klukům, kteří stáli u nástěnky ve vstupní hale. Kiona a Sally pokračovaly dál do společenské místnosti. Kiona zašla do ložnice a Sally se posadila k ohni v poloprázdné místnosti. Pohodlně se opřela a nastavila ruku, ve, které se rozhořela ohnivá koule. Chvilku ji protáčela v ruce a pak ji vrhla na stěnu proti sobě. Ještě než stačila na stěnu dolétnout, obrátila očima její směr a chytla ji zpátky do ruky. Dívala se střídavě na oheň v krbu a na ten ve své ruce.
"Je ti něco, Sally?" zeptala se vedle ní Eva, která také neodjela domů.
Sally leknutím nadskočila a rychle zhasla kouli. "Ne, není mi nic."
"Nedáš si čaj?" zeptala se znovu Eva.
Sally se usmála. "Ráda."
Tiše se přesunuly ke stolku, kde stála konvice s čajem. Sally si všimla, že znovu začalo sněžit. Pak uslyšela vlčí zavytí.
"Evo, myslíš, že by se dal provést nějaký rituál, po kterém bych rozuměla zvířatům?" zeptala se nečekaně. Dobře věděla, že Eva je na hodině rituálů nejaktivnější žák.
Eva se zamyslela. "Dost těžko. Vlastně vůbec ne. Proč?"
"To jen tak. Jestli je možné, aby rozuměl zvířatům i někdo jiný, než komu to bylo dáno."
"Ne, v podstatě to možně není."
Sally zbystřela. "Jak v podstatě?"
"To jsou jen mýty, Sally. Není to skutečnost."
"Jaké mýty?"
"Říká se, že existuje kniha, ve které jsou tyhle kouzla. Řeč zvířat, nápoje života a smrti, zapomnění a podobně." Usrkla si čaje. "Jsou to legendy, Sally," dodala, když viděla Sally zaujatý výraz.
"Ano, asi ano," řekla, ale hlavou jí najednou přeběhla souvislost. Kniha, ve které jsou všechny tyhle kouzla. Lektvar mládí. Jestliže ho pil Volt i Gorgona, pak museli někde najít recept a jestli ho našli, pak to znamená, že ta kniha existuje, a že je někde tady. Rychle odběhla do ložnice.
"Kiono! Kde jsi?"

"Tady!" ozvalo se z koupelny.
Sally teda vešla. Kiona stála u zrcadla a upravovala si líčení. Vyhoupla se na stolek u umyvadla. "Porazíme Lafterony," řekla najednou.
Kiona položila pudřenku. "Sally…" pokusila se namítat.
"Kiono, dokážeme to. Už vím jak. Někde ve škole musí být kniha, ve které jsou kouzla jako nápoje mládí, smrti, zapomnění…S ní je přemůžeme."
"Co tě to zase popadlo," kroutila hlavou Kiona. Obě vyšly z koupelny do ložnice. Tam na posteli relaxovala Gabriela Boderwowská, Polka z druhého ročníku. Seděla v tureckém sedě a kolem ní se vznášely ve vzduchu čtyři svíčky. Kiona ztěžka dosedla na svou postel a pohodlně se natáhla. Sally se opřela o okno. Venku se stmívalo. Lehké sněhové vločky dopadaly na parapety. Krásná, tichá příroda. Tohle nesmí Lafteroni zničit, pomyslela si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama