Sally? Vstávej Sally!"
Kiona lomcovala Salomeniným ramenem. Salomena se rozespale posadila na posteli. Protřela si oči a rozhlédla se. Kolem nervózně pobíhala vzbuzená děvčata, zatímco jiné teprve rozespale mhouřili oči do jasné slunečního světla, které ozařovalo celou ložnici.
Jistě, jsem na univerzitě, uvědomila si konečně.
"Málem by si zaspala, Sally."
"Sally?"podivila se Salomena.
"No jistě. Přece ti nebudu říkat Salomeno. Zní to tak staře…Rychle vstaň a převleč se, ať nepřijdeme pozdě na snídani."
Kiona odešla do společenské místnosti a Sally se začala převlékat. O chvilku později vyšla i ona do společenské místnosti. Na tak ranou dobu tam bylo poměrně rušno. Všude se to hemžilo purpurovými postavami. Buď sukně, nebo kalhoty.
Nebude snadné rozeznat první ročník od druhého, pomyslela si. Ale konečně je to jedno. Budeme tady žít všichni dohromady, tak to může být jedno. Rozhlédla se.
"Sally!" Kiona na ni zuřivě mávala od malého stolku u okna. Zamířila rovnou k ní.
"Ty jo! Je tu docela rušno. Ty vypadáš ale v pohodě," řekla Sally a posadila se proti Kioně.
"Jááááu!" ozvalo se pod Sally.
Rychle vyskočila a vyvalila oči na židli. Jako z mlhy se tem začal vynořovat kluk. Měl hnědé rozcuchané vlasy a kolem krku povolenou košili i kravatu.
"Já…totiž…jsem nevěděla, že tam sedíš,"zakoktala Sally.
"V pořádku." Kluk vstal a podal Sally ruku. " Já jsem Richard. Zkoušel jsem, jestli mi ještě fungují schopnosti. O prázdninách to byla docela prča. Dostal jsem se všude bez placení."
Sally se na něj vykuleně usmála. Richard pochopil Kioniny posunky a rychle zmizel.
"Už si můžu sednout?"zeptala se Sally. "Nebo tam na mě čeká ještě někdo?"
"Jasně. S Richardem bude nejspíš při hodinách dost srandy. Úplně to mizení ještě neovládá." Kiona se usmála. "Měly bychom jít na snídani. U stolu budeme mít prý rozvrh."
Obě vstaly. Prošly dveřmi na chodbu. Teprve teď si Sally všimla, že společenské místnosti a ložnice ostatních tříd budou nejspíš v jiné části hradu. Procházely chodbami nádherně ozářenými i úplně tmavými. Popravdě trochu bloudily. Nakonec ale přece jenom našli pár studentů, kteří se tak jako ony řítili k snídani.
V Kruhové síni vůbec nebylo šero. Velikými okny ve stylu gotiky sem prolétaly sluneční paprsky a ozařovaly celou síň. Byl tu nevídaný zmatek. Někteří odcházeli, jiní přicházeli, zkrátka první školní den.
Zamířily ke svému stolu. Bylo tam už několik studentů, kteří povážlivě kroutili hlavami. Vsunuly se na volné místo mezi dvěma kluky. Ten, který seděl vedle Kiony, byl Sally neznámí. Zato ten, který seděl vedle ní samotné, byl určitě ten, který včera večer řekl tu poznámku o Artušovi.
Zadíval se z boku na Sally. Prohlížel si ji hodnou chvíli, jako by se nemohl vynadívat.
"Ahoj,"oslovil ji.
"Ahoj,"odpověděla mu a opětovala mu úsměv.
"Tebe jsem včera viděl. Stála jsi přede mnou. Já jsem Terry."
"Sally," řekla a hned v duchu děkovala Kioně za tu přezdívku.
"Odkud jsi, Sally?" řekl a nandal si na chleba pořádnou kopici jahodové marmelády a do sklenice si nalil horký čaj.
Sally sáhla po jablku a zamyslela se. Jakou odpověď mu mám dát? "Z Čech," řekla pak a zakousla se do jablka. Čechy mám přece jenom radši, i když jsem v nich nevyrostla. "A ty? Odkud jsi?"
"Z Rumunska."
"To snad né!"zakřičel kluk vedle Kiony. "Daly nám na první hodinu Lektvary a odvary. Zblázním se. To je fakt na Cvokhaus,"dodal a mrsknul rozvrhem o stůl.
Teprve teď si Sally uvědomila, že Kiona vedle ní podrobně studuje jejich rozvrh.
"Tak co jsi vyčetla,"zeptala se Sally.
"Dneska nám dají úlevu. Máme volný dopoledne, ale jenom dneska. Od příštího týdne už jedeme od rána."
"A co máme?"přidal se do debaty Terry.
Kiona se na něj podívala s výrazem, Co je to za hňupa?
"To je Terry," řekla honem, aby Kionu uklidnila. "To je moje kamarádka Kiona," řekla pak k Terrymu.
"Těší mě," řekl Terry.
Kiona se konečně usmála. "Máme od tří Vrozené síly a od osmy večer Astronomii." Položila rozvrh a přitáhla si talíř s tvarohovým koláčem.
"Hm…A co budeme dělat dopoledne?"zeptala se Sally se zájmem.
"Navrhuju seznamovací procházku,"řekl Terry.
"Ty s náma?"podivila se Kiona.
"A proč ne?"odpověděli jí otázkou Terry i Sally zároveň.
"No dobře. Už nic neříkam,"odpověděla Kiona s pusou plnou koláče.
"No dobře. Už nic neříkam,"odpověděla Kiona s pusou plnou koláče.
"Tak jdeme,"Sally se zvedla od stolu a hned po ní Terry.
"Cože? Hned teď?"podivila se Kiona.
"No jasně. Zvedej krovky a jde se,"zavelel Terry.
"No tak jo no. A kam že to jdeme na tu Seznamovací procházku?" zeptala se Kiona.Sally se zdálo, že spíš schválně do Terryho naráží. Nevadilo jí to. Navíc to vypadalo zábavně.
"No kam by si řekla, Kiki?"ušklíbl se Terry.
"To se vážně nechám podat, Terrýčku."
Sally se už začínala smát.
"Co je ti k smíchu, Sally?"zeptala se Kiona.
"Ne, to nic. Navrhuju jít k řece. Je to tam prý pěkné."
Kiona naposledy šlehla po Terrym pohledem, a potom následována Terrym se vydala ze Sally. Prošli hradem k zadnímu vchodu, který vedl na louky, kterými protékala řeka. Už teď tu bylo pár studentů, kteří zde hledali odpočinek nebo spíš seznámení.
Sally zamířila k opuštěnému břehu a sedla si do trávy. Terry a Kiona ji následovali.
"Takhle to vypadá u nás. Krásná příroda, ptáci a neodolatelná vůně," vzdychla Sally a rozhlédla se.
"Kde u vás?"zeptala se Kiona.
"To si říkáš její kamarádka, když ani nevíš, kde bydlí?"ohradil se
Terry. "Přece v Čechách."
"Proč si mi neřekla, odkud jsi?"ohradila se Kiona hrubě na Sally.
"Asi proto, že ses mně neptala! Ostatně já taky nevim, odkud jsi," odpověděla Sally stejný tónem.
"Promiň,"špitla Kiona.
"Ne ty promiň. Já vlastně nevím, kde jsem doma. Moje matka je Němka a můj otec ji opustil před tím, než jsem se narodila. Když mi bylo osm, začala jsem se po otci ptát a tak ho matka našla. On je Čech. Od tý doby jsem střídavě u mámy a u táty. Vždycky po čtyřech měsících."
"A to ti nevadí mít pokaždé jinou školu?"zeptal se Terry.
"Ani ne…Jenže v Německu jsem byla dcera Anny Loganové, velmi vlivné paní na tamní škole a čarodějky, takže docela neoblíbená. Zato v Čechách jsem byla obyčejná holka." Sally se zasmála. "Vzpomínám si, jak jsem se musela naučit česky. Vůbec mi to nešlo. Ale nakonec jsem se to naučila a našla si přátele. Alexe a Markétu. Markéta je sice o tři roky mladší než já a Alex, ale jsou to přátelé a mně se po nich velmi stýská." Bezděky jí upadla na složené ruce slzička. Otřela si další stékající slzu. "A co vy? Kiono?"
Terry a Kiona byli naprosto zabraní do Sallyna vyprávění, že na své vlastní dočista zapomněli.
Kiona se zvedla a přešla blíž k vodě. Zadívala se do ní, jako by tam viděla obrázky z minulosti. Naplno se rozplakala.
Sally se podívala na Terryho. Ani jeden nechápali význam těch slz. Až potom si Sally uvědomila včerejší večer. Já jsem utekla. Hlavou dala Terrymu znamení, aby jí šel utěšit. Terry na ni vyvalil oči. Když ale viděl Sallyn neústupný obličej, beze slova vstal a přiblížil se k bouřlivě plakající Kioně. Ta se bez jediného slova prudce otočila, padla mu do náruče a naplno plakala na jeho rameni. Terry měl mrtvolně roztáhnuté ruce a nikterak nedbal Sallyných posunek, aby i on Kionu objal.
Konečně přestala Kiona plakat a pustila se Terryho. Sally k ní přišla a podala jí kapesník.
"Díky,"zamumlala. "Promiň, Terry," řekla, když se vysmrkala.
"Já…víte moje minulost…to není o co stát."
"Jak to že ne. To by si tu…"Terry chtěl ostře protestovat, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.
"Řekni nám to Kiono. Uleví se ti," naléhala opatrně Sally.
Kiona zhluboka vzdychla. "Můj domov je, nebo spíš byla, Anglie. Já jsem odtud utekla." Znovu si sedla do trávy. "Mám už jenom mámu. Chtěla mě dobrovolně dát démonům jenom, aby jí už dali pokoj. Utekla jsem. Tady jsem v bezpečí. Démoni si sem netroufnou."
"Chtěla tě dát démonům? A proč je nezničila?" podivil se Terry.
"Moje matka není čarodějka," řekla a bylo na ní znát, že už dál mluvit nebude.
"A co ty Terry?"zeptala se Sally, když mlčení trvalo přece jen dlouho.
"No, tak já jsem z Rumunska, to víš ,Sally. Poslali mě sem rodiče. Ne že bych se sem hrnul, to ne, ale nedobrovolně tady taky nejsem." Usmál se. "A dámy pozor! Jsem úplně volný," řekl s úšklebkem.
"A co my jako s tim! Máme ti jít hledat holku?" Kiona byla už zase úplně v pořádku. "Na to zapomeň!" Začala Terryho plácat oběma rukama hlava nehlava a přitom se všichni tři hlasitě smáli.
"Nepůjdeme už?"zeptala se Sally, když smích opadl.
"Nepůjdeme už?"zeptala se Sally, když smích opadl.
"Jasně. Měli bychom zajít ještě do knihovny, než budeme mít první hodinu. Trochu si to omrknout,"souhlasila Kiona.
"Vy si běžte omrknout, co chcete, ale já se podívam za klukama," odmítl Terry.
Když byli ve Vstupní hale, Terry Sally nenápadně přibrzdil. Podívala se na něj s tázavýma očima, ale okamžitě pochopila. Chce s ní mluvit. Sám.
"Já tě za chvilku doženu, Kiono," řekla přítelkyni, která se po ní otočila.
Terry se vděčně usmál a odtáhl ji kousek stranou.
"Tak co je?" zeptala se hned.
"Co je? Co to mělo znamenat tam u tý řeky?"
"Potřebovala utěšit a vědět, že má přátele."
"No tak jo, fajn. Přátele má. A ví to. Ale proto se s ní snad nemusim objímat před zraky nejmíň půlky školy," řekl rozčileně Terry.
"Ale no tak. Ruce ti přece neupadly a navíc se na vás nikdo nedíval."
"A ještě k tomu mam flek na rameni. No, podívej!" Terry jí ukázal usychající flek na košili.
"Vždyť je to jenom voda," řekla konejšivě a urovnávala mu povolenou kravatu. Poslušně držel.
"A co kdyby měla řasenku!"vykřikl potom. "Měl bych košili celou černou."
"Tak by sis jí nechal vyčistit." Sally se otočila a spěchala za Kionou do knihovny. Terry se díval, dokud nezmizela za rohem chodby. Potom si znovu povolil kravatu a vyšel ke skupince chlapců, kteří stáli pod schodištěm.
Angie
(kopírujte jen se zdrojem) :)