close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Welcome to our Blog

Sallynino dobrodružství X.

8. března 2009 v 17:31 | katie |  10.kapitola
"Ještě pořád je uražená?" zeptal se Terry Sally, když odcházeli z učebny magických tvorů. Většinou odcházeli všichni tři, jenže teď chodila Kiona daleko před nimi. Se Sally se bavila jen málo a s Terrym skoro vůbec.
"Ono jí to přejde," řekla jistě Sally. "Čekala od tebe, že se postavíš na její stranu a ne, že hned kývneš Ulrice."
Terry se zastavil. "Pokud vím, i ty si jí hned kývla."
Sally, která ho přešla, se k němu vrátila a postavila se proti němu. "Ano, jenže to je něco jiného."
"Ano? A v čem je to jiné? To by mně teda zajímalo," řekl skoro uraženě Terry.
Sally si jen beznadějně povzdychla. "Terry přece se nebudeme hádat ještě my." Natáhla ruku před sebe a položila mu jí na rameno. Terry se na ni usmál. Vzápětí toho ale začal litovat. Kolem se valil Francois.
"Ale Barnsi, to už máš zase jinou. To už se ti ta anglická děvka nezamlouvá?" ušklíbl se.
Terry okamžitě vypěnil a silným proudem vody ho přimáčknul na stěnu chodby. Sally se ho okamžitě pokusila zadržet, ale jaksi jí to nevyšlo.
"No tak, Terry! Nech toho!" zakřičela na něj. Začal ho tahat za ruku, jenže to nebylo nic platné. Stál jako přibitý a Francois před ním ztrácel dech.
Já s ním nepohnu, pomyslela si Sally a rozběhla se chodbou. Tušila, že Kiona nebude daleko.
"Kiono!" zavolala těsně u schodů, aby ji zastavila. "Pojď, prosím, se mnou. On ho snad utopí."
Kiona nechápala. Sally neměla čas jí něco vysvětlovat. Prostě ji chytla za rukáv a táhla před učebnu. Vysvětlovat ani nemusela.
Kiona brzy pochopila sama. Voda se už valila chodbou v malých pramíncích, které se čím dál víc zvětšovaly. Kiona rychle popoběhla a prodrala se hloučkem shromážděných studentů až k Terrymu. Francois před ním měl co dělat, aby se neutopil.
Váhavě mu ze zadu položila ruku na rameno. Prudce otočil hlavu.
Kiona se mu zadívala do očí. Všechna zloba jako by z nich najednou zmizela. "Nech ho," řekla jen. Kouzelná formule, která jako zázrakem dokázala Terryho vždycky zadržet.
Nejdřív jen sklopil hlavu, a pak i ruku. Proud vody ustal. Sally si ulehčeně oddychla. Je po všem, pomyslela si. To ale tak docela nebyla pravda. Od schodiště se k nim hnala profesorka Garvinnová.
"Pane Barnsi!" ječela už z dálky a těžce oddychovala. Musela brát schody nejmíň po pěti, ušklíbl se v duchu Terry. Pak se zastavila těsně před ním. "Pane Barnsi, to je napadení spolužáka."
Francois se s pomocí pár přátel zmoženě zvedal ze země.
"Zavedeme ho na ošetřovnu," oznámila Brigita a zvedla Francois ze země. Najednou měl ve tváři vylekaný výraz. Sally si uvědomila, že jí vlastně takovýhle výraz u Francois vyhovuje.
Francois se opřel o Birgitu celou vahou. "Budu si stěžovat!" zakřičel ještě, než ho stačila odtáhnout.
"Jen si stěžuj, Žabožroute!" křikl za ním Terry.
"Pane Barnsi!"napomenula ho Garvinnová. "Vy půjdete se mnou." Profesorka opět prošla skupinkou studentů, která jí udělala uličku a Terry za ní. Kiona ho ještě zadržela. Beze slova ji políbil na tvář a pokračoval za profesorkou. Ostatní se rozcházeli. Zůstala tam stát jen Kiona, která uhranutě koukala na zeď. Sally ji objala kolem ramen.
"Pojď, Kiono, půjdeme. Za chvilku nám začnou rituály."
"Je to moje vina," pípla. "Kdybych tu byla, mohla jsem ho zastavit."
"Není to ničí vina. Tím spíš ne tvoje."
"Ale…"
"Žádné ale. Jdeme." S rukama kolem jejích ramen se dala Sally do pohybu.

Hodina rituálů sice byla klidná, ale Sallyno srdce bilo prudčeji a rychleji než kdy dřív. Za tohle ho vyloučí, pomyslela si. Pak se podívala na Kionu. Uhranutě se dívala na profesorku Bošstojevskou, která se snažila vysvětlit tupě zírajícím studentům, jakou roli hraje při rituálech barva svící. Sally ale dobře věděla, že stejně jako celá třída ani Kiona nevnímá.
"Slečno Karterová," ozvala se najednou profesorka.
Kiona leknutím nadskočila.
"K čemu nesmíme používat bílé svíce?" zeptala se.
Celá třída začala šumět, jak se všichni snažili najít odpověď v učebnici.
Kiona neodpovídala. Jen rozčileně těkala očima sem a tam.
Profesorka si povzdechla. "Dobře, tak to je všechno. Úkol nemáte."
Studenti si začali sklízet věci, a co nejrychleji odcházet. Po dvacetiminutové přestávce je čekaly dvouhodinové volitelné předměty. Hodina, kdy se Sally, Terry a Kiona vždycky rozcházeli. Kiona měla bylinkářství, Sally kouzla s hůlkou a Terry obyčejně stará písma.

Kiona se zvedala téměř mrtvolně. Nejenom, že se nedokázala na hodině soustředit, ale ani se nedokázala radovat z přestávky.
"Sally," řekla jenom, co za nimi zapadly dveře, "oni ho vyhodí."
"Ale nevyhodí," utěšovala ji Sally a zároveň věděla, že lže. "Pojď, půjdeme chvilku do společenské místnosti. Určitě tam už bude."
Kiona přikývla a rázně přidala do kroku. Dlouhou chodbu posetou nejrůznějšími obrazy, která vedla k jejich třídním pokojům, prolétla jako vítr. Pak si spěšně stoupla před dveře a k malému průhlednému okénku přiblížila svůj třídní znak s velkým C na své vestě. Okýnko zeleně zablikalo a dveře se otevřely.

V místnosti bylo jen pár druháků, kteří měli tři hodiny volna před pololetními testy z bytostí nadpřirozena, které je čekaly odpoledne. Kiona je rychle přejela ostřížím pohledem. Ale Terryho neviděla.
"Ještě tu není," obrátila se zoufale na Sally.
"Ale je," špitl vedle nich neviditelný hlas. "Je v ložnici," dodal ten hlas.
"Díky, Richarde," odpověděla Sally automaticky a rozběhla se ze Kionou, která byla už u dveří chlapecké ložnice.
"Ale tam nemůžete!" ječel za nimi Richard, který se už zviditelnil.
Ani jedna z dívek jeho křiku nedbala. Kiona křečovitě lomcovala klikou, ale ta jako by věděla, že se dovnitř dobývají nepovolané osoby, nehodlala dveře otevřít.
"Krucinál! Dveře jedny tupý!" rozkřikla se Kiona a kopla do nich.
"Pozor, Kiono. Však my se tam dostaneme," řekla rázně Sally. Opatrně Kionu odstrčila a vrhla po dveřích pár ohnivých koulí. Nic. Koule jakoby se ve dveřích ztrácely.
"Asi jsou ohnivzdorný," poznamenala Kiona.
"No, to bych se na to podívala." Sally prudce máchla rukou. Vlna tlaku, kterou vyslala, s velikým úderem dopadla na dveře, až se otřásly.
Otevřít se ale stále nechtěly. Sally útok opakovala. Za jejími zády se na ni s podivem dívalo několik studentů. Ale ani jednoho nenapadlo jí v tom zabránit.
"Však oni povolí," řekla Sally a znovu se rozmáchla. Jenže tentokrát neodlítly dveře, ale Terry, který nečekaně otevřel. Tvrdě dopadl na zem u okna. Hlavou se prašti o krabici, která tam stála naprosto nevhod.
Kiona i Sally se k němu rozběhly a opatrně ho zvedaly.
"Kterej vůl sem dal tu pitomou škatuli?!" rozkřikl se Terry.
"Myslím, že je to krabice, kterou si přivezl Francois z prázdnin," ozval se ode dveří Richard. Opíral se o futra v uctivé vzdálenosti od Sally.
"Já toho Žabožrouta jednou opravdu zabiju!" Rukama si přejel bolavé místo.
"Proč si, proboha, otvíral?" zeptala bez přechodu Sally.

"Se mi zdálo, že někdo klepe," řekl a těžce se postavil na nohy s Kioninou pomocí.
"Postrádali jsme tě na rituálech," řekla konečně Kiona.
"Vážně?" podivil se Terry a hlavou mu proletěli hodiny rituálů, které většinou buď prospal, nebo prokecal s klukama v nejbližším okolí. Za celý ten půlrok si ani pořádně nedokázal vybavit podobu profesorky Hedviky, o níž věděl jen to, že je z Ruska, a že největší prostor její hlavy zaujímají husté kudrnaté vlasy, které mu vždycky připomínaly ovčí vlnu. "Vždyť ta ovce si jistě ani nevšimla, že tam nejsem."
Sally se usmála. " A jak bylo u Garvinnové," zeptala se místo Kiony, která se zjevně bála otázku vyslovit.
Terry sklopil oči a pohodil hlavou na postel, vedle které stáli. Otevřené kufry a rozházené věci.
"Terry…" Kioniny oči se zaleskly slzami.
"Vyhodili mě," řekl jen a přitiskl k sobě plačící Kionu. Sally se na ně jen bezmocně dívala.

Konečně přestala Kiona plakat. "Musíme přece něco udělat. Sally tehdy taky nevyhodili."
"Zbytečné. Je pozdě."
"Ne, není," řekla znenadání Sally. Nesmí být. Já něco udělám a všechno bude jako dřív. S těmito myšlenkami vyběhla pryč. Chodbou zase zpátky a do mohutných dveří knihovny. S klidem prošla kolem studentů, kteří si dopisovali úkoly, a došla k poslednímu zapadlému regálu, kde zeď zdobil gobelín se studenty. Nenápadně přejela prstem Pertho na zdi a proklouzla otvorem za gobelínem. Rozhlédla se po prázdné místnosti s jediným podstavcem a jedinou knihou. Spěšně ke knize došla a otevřela ji. V tom se ze zdi vedle ní vynořila postava Ulriky.
"Co to děláš?" zeptala se.
"Hodlám vrátit čas," řekla Sally, jako by to byla nejobyčejnější věc na světě a začala listovat knihou.
"Sally, stálo by tě to život. Číst z té knihy je zakázané. Ty…Vy máte tu knihu hlídat, aby z ní nikdo nečetl a ne z ní číst sami. Každý, kdo z ní cokoli přečte, zemře. Je jen jedna osoba, která může v ní číst bez následků, ale ta už nejspíš nežije."

Sally ji neposlouchala. Dál prudce listovala knihou a hledala. Dobře věděla, že tam to kouzlo najde. Vracet čas je naprosto jistě zakázané. Pak ho našla. Kouzlo, u něhož byly nakreslené přesýpací hodiny. Na chvilku zvedla oči od knihy. Hlavou jí přejely vzpomínky. Domov. Ale přece pro domov to dělám, řekla si. Čechy? Německo? Ne. Tohle je můj domov a moje rodina. Odpusťte mi.
Pak znovu upřela zrak na text.
"Takže si se rozhodla," promluvila za ní Ulrika.
"Ano," hlesla Sally.
"To kouzlo se smí použít jednou za deset let. Doufám, že to není zbytečně."
"To taky doufám," řekla a pak začala odříkávat zaklínadlo. "Rendo pezzo. Che eta fa addieto e evento che ripassare deposito." Najednou kolem ní začal proudit horký vzduch. Události se vracely ve víru času. A ne jen události. Také místa. Vír ustal a
Sally zase stála s Terrym před učebnou magických tvorů.
"Ještě pořád je uražená?" zeptal se jí jako prve.

Teď musíme rychle pryč, uvědomila si. "Terry, poběž prosím, tě." Chytla ho za ruku a bez ohlédnutí s ním proběhla chodbou. Zastavila se až u Kiony.
"Sally," podivila se Kiona.
"Ahoj, Kiono," pozdravil ji Terry.
Kiona mu nevěnovala jediný pohled. "Sally, řekni mu prosím, že se s ním nemám o čem bavit."
Sally jen zaraženě opakovala. "Pak já taky ne," řekl uraženě Terry, vytrhl se ze Sallyna stálého sevření a dohnal pod schodištěm skupinku kluků. Kiona se za ním ani neohlédla.
"Proč se s ním neusmíříš?" zeptala se pak.
"Já? Začít by měl snad on, ne?"
"Ale Kiono, si holka, měla by si mít víc rozumu."
"Jo a on by se měl míň točit kolem tý průhledný Francouzsky. Nebo já…"
"Co ty?" zeptala se vylekaně.
"Můžu se začít točit kolem jednoho Francouze, který rozhodně průhledný není," odsekla a vydala se pryč.
"Tak se třeba sežerte. Co mně je vlastně do toho? Jenom jsem mu právě zachránila místo na univerzitě výměnou za… Ó můj Bože! Já jsem živá!" Rozveseleně si prohlédla svoje ruce. Nezdálo se, že by měli průhlednou barvu. Okamžitě se rozběhla do knihovny do místnosti za gobelínem.
"Jak je to možné!" křikla jen do prázdné síně. "Jsem živá!"
Ulrika se vynořila ze zdi proti ní. Na tváři měla nepochopitelný výraz.
"Ano, jsi živá," opakovala zaraženě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama