close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Welcome to our Blog

Sallynino dobrodružství XI.

8. března 2009 v 17:45 | katie |  11.kapitola
Ozvalo se děsivé zavytí. Sally se celá zpocená v posteli prudce posadila. Jen sen. Byl to jen sen, říkala si a snažila se zklidnit svůj dech. Smečky uslintaných vlků, kteří ji spolu s Lafterony pronásledovaly ve snech už několik dní, stále nemizely. Noční můry, ve kterých byla naprosto sama uprostřed lesa obklíčena nepřáteli.

Podíval se na budík na nočním stolku. Půl páté ráno a zítra, vlastně dneska, pondělí. Ztěžka se znovu položila a koukala do stropu. Pak se zavytí ozvalo znovu. Posadila se. Nebyl to tak úplně sen, pomyslela si. Vstala, nazula si boty a tiše přešla k oknu. Chmurné ráno začátku února. Stromy pokryté mrazíkem a černé mraky, které zastiňují hvězdy. Znovu se ozvalo vytí vlka. Přestala pozorovat ranní oblohu a zadívala se do dálky přes řeku. Na kraji lesa se pohybovalo několik zvířat. Velmi špatně v nich na tu dálku rozeznávala vlky. Jakoby čekali, až otevře okno. To nejde. Nemůžu ho otevřít. Tak jak jim ale dám znamení, že je vidím? Jistě, oheň, napadlo ji. Zlehounka rozsvítila ve své dlani malý ohnivý plamínek. Vlci ho zpozorovali a přiběhli blíž. Až teď Sally poznala, že nejsou samy. Až nahoru k oknu, u kterého stála, vyletěla maličká víla. Celá růžově zářila. V ruce držela malý svitek papíru. Rozevřela ho a přitiskla na okno. Přijďte, stálo na něm. Sally kývla na znamení toho, že rozumí. Malá víla hbitě zatřepala křidýlky a snesla se zpátky. Sally se vrátila zpátky do postele a usnula.

Ráno jí musela Kiona budit.
"Vstávej, Sally!" křičela a lomcovala jejím ramenem.
Sally zamžourala očima do denního světla a pomalu se posadila. Byla poslední, kdo vstával. Všichni ostatní už byli dávno na nohou.
"Myslela jsem, že snad ani nevstaneš," řekla Kiona a podala jí sukni a košili s vestou.
"V noci se mi špatně spalo. Vzbudila jsem se už v půl pátý," vysvětlovala Sally a líně si natahovala košili přes hlavu.
"Zase si měla noční můru?" zeptala se.
"Ano, ale tentokrát i s poselstvím."
"Jak to myslíš?"
"Ráno tu byl Volt se svou smečkou. Máme přijít."
"Tys jim rozuměla?" zeptala se udiveně.
"Ne. Byla s nimi taková malá víla. Měla to napsaný na papíře."
Sally si natáhla proužkované fialovobílé podkolenky a nazula si střevíce. Za chvíli už vyšla učesaná a umytá do společenské místnosti. Francois v rohu se vesele šklebil a cosi záživného vyprávěl dvěma přihlížejícím klukům. Terry se zvesela bavil se sestrami Cantonovými a Kiona seděla v křesle s učebnicí magických tvorů, které měli hned po snídani.
"Jsem ráda, že ne mně čekáte," usmála se na Kionu.
"Kdo my? Už jsem ti říkala, že s ním nemám nic společného." Vztekle hodila učebnici na stolek před sebou a odešla pryč.
"Ta je ale vzteklá," nadhodil Terry, který se mezitím přiblížil.
"No tak, Terry. Měli byste se usmířit."
"Nikdy!" vykřikl Terry a odešel taky.
Sally padla do křesla. "No, to se ti tedy povedlo, Sally," řekla si pro sebe.
"Na dokončení písemky máte pět minut," ozval se hlas profesorky Attenové.
"Může nás pohled baziliška zabít?" zeptal se šeptem Terry Sally.

Odpověděla mu ale Kiona. "Tak lehkou otázku by vědělo i malý dítě, tak jakto, že jí nezvládne takovej idiot jako ty?"
"No jistě! Naše chytrá Kiki promluvila."
"Pokud vím, ty si mluvil první."
"Jo, ale ne s tebou."
"No ještě aby!" utrhla se na něj Kiona.
Tím upoutala pozornost profesorky. "Máte problém, slečno Karterová?"
Kiona se na ni podívala trochu vyděšeně, pak se ale v její tváři začal objevovat sebejistý výraz. "Jen, že už to mám," řekla a levitací přenesla papír k profesorce.
"Výborně," usmála se profesorka a začala si pročítat její odpovědi.
"Výborně, slečna Karterová se zase předvedla," zašeptal podrážděnýTerry.
"No tak, Terry." Sally ho kopla pod stolem do nohy.
Terry nasupeně začal kroužkovat odpovědi. Spíš typoval, než aby je věděl.

Profesorka dosbírala práce. "Dnes si povíme něco o hipogryfech," řekla. "Jsou to zvířata, která vzniknou křížením Gryfa a kobyly. Napadne nás tedy, jak bude vypadat. A koho ne, podívá se do učebnice na stranu padesát osm."
Terry začal pomalu listovat v učebnici. "Vypadá to jak nepovedenej kentaur," řekl po dlouhém zkoumání.
"Ne. Vypadá to jak nedodělanej vůl," odvětila nevrle Kiona.

Terry se naklonil přes Sally, která seděla mezi nimi. " Co tím chceš říct?"
Kiona se ušklíbla. "Nic, jen to, že…"
"Mohli byste toho hádání nechat alespoň při hodinách?" zašeptala rozčileně Sally.
Terry se zase odsunul a Kiona odvrátila tvář.

Bylo po škole. Sally seběhla schody do vstupní haly a rozběhla se k Terrymu, který flirtoval s Hermionou Parllerovou z béčka. Sally ho popadla za ruku a táhla na nádvoří. Venku se začal snášet sníh a neuvěřitelně mrzlo. Jak by ne. Byly tři odpoledne a za chvilku se začne stmívat.
"Co to děláš? Chceš, abych zmrznul?" křikl na ní.
Sally jen mlčky nastavila ruku. Rázem se na ní objevila Terryho bunda, čepice, šála a rukavice.
"Jak tohle děláš, to nikdy nepochopim."
Ani teď Sally nic neřekla. Jen se prohnala kolem zamrzlé kašny, kde popadla za ruku snící Kionu. Vlekla je teď oba dva za sebou na školní pozemky.
"Kam nás to táhneš?" zaječela Kiona.
Terry se na ni podíval vražedným pohledem. "Nás? Mluv laskavě za sebe. Já jdu dobrovolně," řekl a srovnal se Sally krok.
Když překročili most, přestala se i Kiona vzpouzet. Teprve teď Sally promluvila. "Zvládla bych to klidně sama, ale potřebuju překladače." Terry se zastavil. "Potřebuješ překladače? Tak proč s sebou táhneš mě?"
"Já myslela, že jdeš dobrovolně?" Kiona se na něj podívala s andělsky nevinnou tvářičkou.
"Ty abys taky každýho nechytala za slovo," řekla mrzutě a hodil po ní sněhovou kouli. Ta se rozprskla Kioně přímo v týlu. Přidušeně vykřikla a začal si setřepávat sníh.
"Jsi normální?"
"Naprosto."
Sally se na ně podívala a protočila oči. "Tak dost," křikla. "Takhle bychom tam nedošli ani za týden." Očima je oba vyzdvihla do vzduchu a přenesla před sebe. "Takhle to bude lepší." Usmála se.

Pokračovali dál. Vlastně Sally pokračovala. Kiona a Terry si bezstarostně pluli ve vzduchu a při tom se stačili ještě hádat. Když byli uprostřed nejzuřivější hádky, Sally je srazila k sobě, jako to bývá u autodromu na pouti. Náraz a od sebe. Náraz a od sebe. Tiše se smála, když procházeli lesem. Sally bezstarostně po pěšince, ale Terry a Kiona měli strach, aby nenabourali do nějakého stromu, když je Sally nechávala letět přímo a zahnula je až na poslední chvíli.
"Tohle mi nedělej," houkla na ni Kiona.
To už se ale blížili k jednorožčí jeskyni. Sally je opatrně sesadila na zem. Terry mátožně zavrávorala a Kiona mu spadla přímo do náruče. Chvilku ji zmateně držel a díval se na ni. Pak se ale Kiona začala cukat.
"Okamžitě mě pusť!" zakřičela.
"Jak je libo," řekl Terry a rozevřel ruce. V tu ránu se Kiona válela na zemi zabořená do sněhu. Terry se nad ní naklonil a opřel se rukama o kolena. "Co děláš na tý zemi?" podivil se s výrazem mentála.
"Ty idiote!" křikla Kiona a hodila mu do tváře sníh.
Sally vyběhla mezi ně. Odstrčila Terryho a podala Kioně ruku. "Jestli se okamžitě nepřestanete hádat, udělam z vás ledovou hroudu," pohrozila jim s hůlkou v ruce. Dobře věděla, že to neumí, podstatné bylo, že oni ne. Kouzla s hůlkou byl na univerzitě volitelný předmět, kterého se Sally účastnila bez svých přátel. Kiona mátožně vstala.

Zbytek cesty byl už v klidu. U jeskyně se to hemžilo vlky.
"Ale, zasedá rodinná rada. Jakto, že mezi nimi nejsi, Terry? Jistě by přivítali jednoho šakala," zamumlala Kiona.
Sally si jejich hádek přestala všímat a vešla dovnitř. Malý Rick jí okamžitě vyběhl naproti.
"Dneska si s tebou nemůžu hrát," řekla a Kiona, která se konečně dobelhala dovnitř, překládala.
"Volali jste nás," řekla Sally a vůbec to nevyznělo jak otázka.
Popošla k Voltovi, který seděl po Gorgonině boku.
"Ano, volali," řekl. "Myslíme si, že máte právo vědět, co jsme o Lafteronech zjistili."
Sally se na ně zadívala se zájmem.
"Opravdu jsou tu," řekla Gorgona. "Jsou na západní straně ostrova, ale každým dnem jsou k nám blíž a blíž. Jsou jich stovky."
"Co budeme dělat?" zeptala se Sally.
"Vrátili se a mají neuvěřitelnou sílu."
"Postavíme se jim?"
"Chceš se jim postavit?" Volt se ušklíbl. "Naposled to byl masakr a to jsme měli na svojí straně spoustu dospělých čarodějů a čarodějek. Nemáme šanci."
"Ale máme. Máme v rukou přece osud."
"Sally myslí Pertho," poznamenala Kiona.
Volt a Gorgona vyměnily pohledy. "Pertho?" zeptali se oba současně.
"No jistě. Jedna průhledná Francouzska nám ráčila oznámit, že tu knihu budeme hlídat," řekla nasupeně Kiona a vrhla zlostný pohled po Terrym. Ten nehnul ani brvou. Nejspíš proto, že ani nerozuměl tomu, co říkala.
"Beztrestně může z Knihy zakázaných kouzel číst jen jediná osoba."
"To ona vám tehdy dala nápoj mládí?" zeptala se Sally a oči jí podivně zasvítily. Mám jim to říct? Mám nebo ne? To, že jsem to já, kdo čte v té knize beztrestně? Mám, nemám?
"Ano to ona nám ho tehdy dala. Ta kniha není jen tak nějaká. Jsou to kouzla, která se nesmějí používat, protože by mohli změnit lidský život a nejenom k lepšímu."
Sally se podívala na Terryho a Kionu. To opravdu nemusí. Změna osudu znamená ty nekonečný hádky.
"Před pěti sty lety ji sepsala jedna čarodějka. Velmi mocná. Omotala ji kouzlem, které pozná její dědice a jen jim dovolí v té knize číst. Ta čarodějka…"
"Proč o ní mluvíš pořád jako o čarodějce," okřikl Gorgonu Volt. "Byla to naše královna. A všechny její dcery byly naše královny."

Kiona překládala, jak nejlíp uměla. Po těch slovech Sally zbledla. Gorgona i Volt si toho dobře všimli. Gorgona k ní popošla. Dotkla se rohem jejího čela. V tu chvíli se celá chmurná jeskyně rozzářila bílým světlem. Kiona a Terry se na Sally zaraženě dívali. Za chvilku světlo opadlo. Sally si přemnula čelo.
"Co to bylo?" zeptala se.

"To ty jsi naše královna," řekla Gorgona a pokrčila kolena v pokloně. Hned za jí následoval Volt a všichni ostatní vlci i jednorožci.
Sally nejdřív nechápala. Až pak si uvědomila, že jim rozumí. "Rozumím jim!" vykřikla nadšeně. Pak se ale zarazila a pohlédla na Kionu. "Co to říkali, Kiono? Že jsem jejich královna?"

Kiona se usmála. "Ano, přesně tak." Nezdálo se, že by byla Kiona nějak překvapená. Vlastně ani nebyla. Magičtí tvorové a jejich historie přece patřili k jejím nejoblíbenějším předmětům. Dobře věděla, že všem magickým tvorům i nadpřirozeným bytostem, co jich na Islandu bylo, vládne královna. A že je to Sally, si domyslela, když se tu sešli všichni poprvé. Je to její dcera, řekla tehdy Gorgona. Už to Kioně napovědělo. Zato Terry netušil nic. Nejdřív vykulil oči a pak se opřel o malého Ricka, který u něj stál.
"Tak to je teda síla!"
Kiona si ho přeměřila kritickým pohledem. "No, z tebe by se král těžko vyklubal. Takovej hlupák, že ani neví, jestli ho bazilišek zabije, když na něj mrkne…"
"Kiono! Já vás varovala," řekla Sally. Zakroužila před sebou rukou a oba dva ztuhli.
"Co to děláš?" zeptal se Volt.
"No, coby. Nebudu přece celou cestu do hradu poslouchat, jak se hádají. Ožijou, až budeme na místě." Sally je zase vyzdvihla očima do vzduchu a chystala se zpátky.
"Královno!" zavolal za ní ještě Volt. "Co budeme dělat s Lafteronama?"
Sally se otočila. "Svolejte všechny magické bytosti, které tu jsou. Víly, elfy, skřítky, kentaury, hipogryfy a všechno jim řekněte. Až Lafteroni přijdou, budeme připraveni."
Gorgona a Volt se dívali za odcházející Sally.
"Má odvážné srdce svých předků," řekla Gorgona a připojila se ke skupince jednorožců.
Volt zůstal stát a díval se za ní. "Ale je mladá. Velice mladá. Její prababička tehdy…"
"Její prababička po tom boji utekla," řekla Gorgona. Zdálo se, že Sallynu prababičku nemá zrovna v lásce.
Volt se konečně otočil ke Gorgoně. "Královna Gabriela se nemohla dívat, jak je její země v troskách."
"Královna Gabriela měla především zůstat a snažit se krásu své země obnovit. Jenže ona utekla a všechno nechala na nás. Nemluvě o opuštěné knize, která si našla vlastní ochránce. Její dcera se tu ani neukázala. Až vnučka. Tvoje milovaná Anna."
"Neměla si ráda ani Gabrielu ani Annu."
"Ani jedna z nich neudělala nic, co by naší zemi pomohlo."
"Gabriela nám pomohla vyhrát bitvu proti Lafteronům. Tu první bitvu."
"Ano, to je pravda," přiznala Gorgona nerada. "Tak to bylo to jediné. Ale Sally, Annina dcera, bude teprve pravá královna. Cožpak si neviděl, jak moc nás chce zachránit?"
Volt se zasnil. "Je jí neuvěřitelně podobná."
Gorgona si povzdechla a kopla ho kopytem jemně do nohy. "Přestaň se rozplývat nad krásou té své Anny a běž radši udělat, co královna nařídila. Svolej všechny. Musíme se připravit."
Volt se svou smečkou zmizel ve tmě lesa. Zbylo po nich jen dlouhé zavytí. Gorgona se zadívala na černé mraky, které pluly po obloze. Musíme vydržet do léta. V zimě se těžko bojuje. Sklopila oči a vrátila se do tepla bezpečné jeskyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama