Pomalu začínal březen. Sally i Terry už dávno čekali jaro. Ze svých domovů byli zvyklý na rozkvetlé sněženky, bledule a čvachtající bahno. Na Islandě bylo však ještě pořád pod kolena sněhu.
Sally se v dlouhé chodbě, která vedla k pokojům, postavila k oknu a zadívala se ven. Za chvíli se k ní postavila Kiona.
"Jak dlouho tady bude ležet? Sníh myslím."
"Neboj, v dubnu bude snad pryč." Usmála se.
"Jak v tom můžete žít?"
"Normálně. A ty si taky zvykneš. Za dva roky se budeš doma divit, že tam už není sníh na konci února."
"Když myslíš…"
Sally se obrátila a spolu s Kionou šli ke schodišti. Schodiště se nahoře větvilo do dvou proudů. Doleva a doprava. Oba vedly do vstupní haly. Nahoře mezi nimi byla plošinka ohraničená zábradlím, přes kterou bylo vidět dolů. Něco jako balkon. Sally se zády opřela o zábradlí a podívala se na Kionu.
"Už jste se s Terrym usmířili?" zeptala se.
"Ne."
"Vždyť už spolu nemluvíte přes dva měsíce!"
Vždyť spolu mluvíme," bránila se Kiona.
"Jo? Naposled když jste spolu "mluvili", tak jste rozbili tři talíře a Terry nakopl Luciinu kočku."
"Tu smradlavou zrzavou kouli? Dobře jí tak."
"Chodíte spolu ještě?" zeptala se Sally a zvolna se otočila.
I Kiona se zadívala dolů do haly. "Ne, už ne!" vyštěkla a zmizela za rohem chodby.
Sally se za ní chvilku dívala. Pak se podívala i ona do haly. U zdi tam stál Terry a vášnivě líbal Karolínu Gelberovou. Sally se na něj chvíli dívala, pak seběhla schody a zaťukala mu na rameno.
"Co chceš, Sally?" zeptal se, aniž by otočil hlavu. Dobře věděl, že na rameno mu ťuká jenom Sally.
"Co chceš, Sally?" zeptal se, aniž by otočil hlavu. Dobře věděl, že na rameno mu ťuká jenom Sally.
"Jen s tebou mluvit," řekla, kysele se usmála na Karolínu a odtáhla ho stranou, až tam, kde zahybala chodba do sklepení.
"Tak co mi chceš?" zeptal se nevrle. Stále jí ještě nezapomněl, jak je naposled nechala ztuhnout.
"Nic, jen tohle," řekla a vrazila mu facku.
Terry se chytil za tvář. "Za co?" zeptal se nechápavě.
"Za Ulriku," řekla.
"Ta byla neprávem!"
Sally se rozmáchla a dala mu ještě z druhé strany. "Tahle byla za Karolínu."
Terry se znovu chytl za tvář. "Jo, tahle byla zasloužená," zamumlal.
Sally se otočila k odchodu, ale pak se zase vrátila.
"O žádnej třetí už nevím," bránil se Terry, který si myslel, že mu chce dát ještě jednu.
"Ne. Jen bych ti něco chtěla ukázat," řekla a mile se usmála.
"Tak ukazuj. Nemam čas." Netrpělivě se jí podíval přes rameno, jestli tam Karolína ještě stojí.
Sally ho vyzdvihla do vzduchu a obrátila ho vzhůru nohama do úrovně svých očí. Pak rozsvítila ve své ruce ohnivou kouli a vrazila ji Terrymu pod nos.
"Hezky si jí prohlídni, Terry. Jestli ještě jednou Kioně zahneš, budeš jí mít mezi očima," řekla zvesela. Trochu se sama vyděsila. Uvědomila si, že se v ní probudilo potlačované démonství, které zdědila po otci. Zhasla kouli a opatrně Terryho postavila na zem.
"Tak o to jde! O Kionu!"
"A co sis myslel?"
"Já už s ní mám společnou jenom třídu, bohužel."
"Ty možná, ale ona tě má ještě pořád ráda." Stoupla si k němu a začala mu upravovat sako a utáhla mu kravatu. "A ty jí máš taky rád. Jenže se bojíš," řekla téměř prorocky. "Však ona tě neukousne." Uchichtla se. " Teda aspoň tě to nebude bolet." Poklepala ho po rameni a pomalu odešla. Prošla kolem Karolíny, zase se na ni kysele usmála, hbitě vyběhla schodiště a zamířila ke společenské místnosti.
Terry se opatrně vrátil ke Karolíně.
"Co se stalo?" zeptala se ho a ovinula mu ruce kolem krku.
Nedbale je stáhl. "Nic. Musím si něco zařídit."
Kiona seděla na půdě věže opřená o zeď a po tváři jí lenivě stékaly slzy. Pak za sebou uslyšela kroky. Vstala a utřela si oči. V další chvíli je nepřátelsky zaměřila proti osobě, která přišla. Francois.
"Co je ti?" zeptal se.
"Co je ti do toho?" štěkla nevrle.
"Máš pravdu. Nic." Ke Kionině údivu jí podal kapesník.
"Díky," zamumlala a utřela si oči a nos.
Pomalu se k ní přiblížil. "Terry, co?" ušklíbl se. "A co bys od něj chtěla. U nich v Rumunsku můžou pást tak leda krávy a je to největší společenská akce."
Přiblížil se ještě blíž. Díval se Kioně do očí, ve kterých byl zmatek. V příští chvíli ji už líbal. Rychle se odtrhla.
"Nezbláznil ses náhodou?"
"No tak, Kiki," řekl lichotivě.
"Neříkej jí Kiki," ozvalo se za ním. V příští chvíli se Francois válel u
Kioniných nohou v pořádné louži.
Kiona se na Terryho podívala velkýma modrýma očima. Šťastně se k němu rozběhla a objala ho, že málem upadl.
"Nezlob se na mě, Kiono," zašeptal jí do ucha. "Já se polepším, vážně."
Kiona ho políbila na tvář. "Já se přece nezlobím," řekla.
Terry se usmál, vyzdvihl jí do náruče a snesl ze schodů. Když byli zase v chodbě, narazili na Sally. Právě vycházela z mohutných dveří knihovny. Leknutím upustila knihu Démoni první kategorie. Ale Kiona dobře viděla, jak se jí rozzářily oči.
"Asi moc nestojíš o to, vidět kouli zblízka, viď?" mrkla na Terryho a sklonila se pro spadlou knihu.
"Ani ne," usmál se Terry a přitiskl Kionu blíž k sobě. "Ale teď vás, holky, asi nechám samotný. Musím si udělat úkol ze starých písem. Za dvě hodiny mi začne hodina." Dal Kioně pusu na tvář a prošel kolem Sally do knihovny. Neodpustil si pořádné plácnutí přes záda. Sally se prohnula v pase. Otočila se. Terry se škodolibě usmíval. Sally mu úsměv oplatila a utajeným pohybem ruky mu podsunula pod nohy kopici knížek. Terry, který šel pozadu, si hromady nevšimnul a s velkým rachotem dopadl na zem. Pak se za ním dveře zavřely. Kiona i Sally se rozesmály a pomalu se dávaly na odchod, když se z knihovny ozvalo Terryho rozzlobené volání: "Sally!!"
Sally se smála ještě víc. Obě se ubírali do společenské místnosti. Svoje úkoly měli už splněné. Ve společenské místnosti bylo docela živo. Marek Lipanský se s nevinným úsměvem dívala na prvňáčky, kteří si poctivě psali úkoly. Když však sklonili hlavu, Marek vypustil z ruky větrný vír a rozfoukal jim všechny papíry. Ti chudáci se pak nechápavě dívali na zavřené okno.
Sally potřásla hlavou. "Že se nestydí."
Marek to zaslechl a pustil jí vítr přímo do obličeje. Rozcuchané černé vlasy jí všude odstávaly. Marek se začal hlasitě smát. Sally se jen usmála a nastavila ruku, ve které se objevila ohnivá koule.
Mile se na Marka usmála. Marek se okamžitě přestal smát a couvl.
"To neuděláš, Sally," řekl bázlivě.
"Chceš se vsadit?" zeptala se Sally s úsměvem a vrhla po něm kouli. Těsně před jeho nosem ji však zastavila. Marek ztěžka oddychoval a koukal se na ohnivou kuli, kterou měl před nosem. Všichni kolem se začali smát.
"To není fér, Sally. Vítr se ohni nevyrovná!"
Sally k němu pomalu přišla a jen tak ze vzduchu sejmula kouli, která jí teď zase živě hořela v ruce. Zasmála se a zhasla ji. Pak si odešla sednout ke Kioně, která se válela v křesle smíchy.
"Tohle už mi nikdy nedělej!" zavolal na ni. Ve tváři měl výraz, jako by právě prodělal infarkt.
"Někdy je s tebou vážně legrace," řekla Kiona, když popadla dech.
Sally se pohodlně rozvalila v křesle a usmála se. "To jsem asi chytla od Terryho. Většinou jsem taková nebyla."
"A jaká jsi vlastně byla?" zeptala se Kiona a zvědavě se k ní nahnula. "Island člověka změní. To vím z vlastní zkušenosti."
"Jaká jsem byla? No, taková uzavřená. A teď mám strach."
"Strach? Z čeho prosím tě?"
"Bojím se, že se ve mně probouzí démon." Sally sklonila hlavu a dívala se na svoje ruce, které se nervózně proplétaly.
"Sally, jak si na tohle mohla přijít?" Snažila se ji utěšit Kiona.
"Snadno. Když je tvoje matka čarodějka a otec démon, tak ty jsi půlka z každého. Je jen na tobě, kterou z těch půlek upřednostníš. A já s tímhle v ruce," řekla a v nastavené ruce jí začal hořet oheň, "si nejsem jistá, co vlastně jsem."
"Ano. Tohle znám."
Sally se neptala jak. "A co ty dopisy? Ještě ti chodí?"
Kiona ožila. "Ne. Od té doby, co si mě chytla, když jsem padala z okna, mi už žádný nepřišel."
"To je docela zvláštní, ne? Přece by…"
Přerušilo ji vlčí zavytí, kterému ostatní nevěnovali pozornost.
"Slyšelas?" zeptala se a obě nastražily uši.
Volt jim chtěl něco říct. V hluku místnosti, kde se všichni živě bavili, však bylo nemožné zachytit jediné slovo.
"Hledejte…kniha…mocné zlo…zítra…zase," snažila se Kiona zachytit alespoň něco. Pak vytí ustalo. "Co to může znamenat?"
"Nejspíš máme něco vyhledat v knihách."
"Je jasné, že musíme najít něco o mocném zlu," řekl Terry, když se všichni sešli večer ve společenské místnosti. Oheň v krbu už pohasínal a spolužáci už skoro spali. Odbíjela půlnoc, když se ke spánku uchýlila i poslední Pamela.
Sally na druhé straně místnosti pomalu zhasínala svíce. Kiona se zvedla z křesla, kde seděla opuštěná a schoulila k Terrymu.
"To je, myslím, jasné Terry. Ale mocného zla je až příliš. Kdybychom alespoň věděli, co to má být."
"Jenže to vy nevíte, protože neposloucháte. Máte čtyři uši a ani to vám nestačí."
Kiona se vytrhal ruce, která ji hladila v pase a narovnala se. "Kdyby si byl co k čemu, tak by si nás alespoň pochválil, že máme aspoň něco. Zkritizovat se umíme samy."
"Tak promiň, no."
Kiona se, se zadostiučiněním, usmála a znovu se opřela o Terryho.
Když Sally pozhasínala všechny svíce, posadila se do křesla, ve kterém prve seděla Kiona.
"Takže nemůžeme dělat vůbec nic," povzdychla si Sally.
"To bych neřekla. Přece říkali, že zítra…zase. Tak třeba přijdou znova."
"A co kdybyste s nimi zkusily promluvit hned?" zeptal se nedočkavě Terry.
"To tady jako máme vejt na lesy?" Sally si zaťukala na čelo.
"No tak ne, no." Terry vstal tak prudce, že Kiona málem spadla.
"Kam jdeš?" zeptala se, když se konečně posadila.
"Spát. Zítra máme první hodinu věštění."
"Spát. Zítra máme první hodinu věštění."
"Tak vidíš. Dospíš to při hodině." Sally se ušklíbla a vyšla k němu. Mazlivě se mu opřela o rameno. Terry se na ni díval jako na úplnýho blázna a Kiona raději otočila hlavu.
"Terrýsku, přece by si nás tu nenechal samotný. Nás chudinky malý," řekla a posunkami kynula Kioně, aby se k ní přidala. Kiona se na ní nechápavě dívala. Trvalo jí hodnou chvíli, než pochopila. Zítra měli po hodině věštění otravnou hodinu runového písma, ze které dostali úkol, a který nebyli sto vypracovat. Kiona také čile popoběhla a chytla se Terryho za druhé rameno. Terry se díval z jedné na druhou a pomalu si začínal všechno dávat dohromady.
Povzdechl si. "Tak co ode mne potřebujete?"
Sally na Kionu mrkla a obě se jako na povel Terryho pustily. Pak ho znovu dovedli do křesla a podstrčily mu sešit runového písma. Terry jen kroutil hlavou a hbitě dopisoval, co u šifer chybělo.