close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Welcome to our Blog

Sallynino dobrodružství XIII.

8. března 2009 v 18:10 | katie |  13.kapitola
"Tak, runy jsme úspěšně přežili,"zaradovala se Sally, když vycházeli z tak málo oblíbené učebny. Teda alespoň pro Kionu a Sally.
"Moc se neraduj. Ještě máme démonologii, vrozené síly a večer astronomii." Terry se otřásl při myšlence na tlustého, plešatého profesora se skřípavým hlasem.
"Démonologie se dá přežít. A vrozený síly taky," řekla Sally a přitiskla k sobě pevněji dvě velké knížky.
"To říkáš ty. Jenže tebe si Sainová oblíbila. A svoje schopnosti ovládáš dokonale." Kiona se zatvářila poněkud kysele při myšlence na svoje dosud ještě neúplné schopnosti.
Terry se na ni podíval přes Sally, která šla uprostřed. "Vždyť je ovládáš docela skvěle. Těm vlkům si nedávno ukázala."
Kiona se jen ušklíbla. "Nedávno? Vždyť to bylo po Vánocích. A teď? Teď máme březen. Jestli se moje schopnosti od té doby zlepšily, tak naprosto neviditelně."
"Nesmíme ovšem zapomenout na to včerejší Voltovo varování," poznamenala Sally a seskákala ze schodů, které vedly do dlouhé chodby, a ta potom k hlavnímu schodišti.

Na posledních schodech se Terry najednou zastavil. Kiona, která s tím vůbec nepočítala, do něj plnou vahou narazila a smetla ho s sebou k zemi. Pohotová Sally je ale dokázala včas zachytit a bezpečně postavit.
"Omlouvám se," pípla Kiona.

Terry se jen trochu oklepal. "Myslím, že Sally má pravdu. Měli bychom začít hledat to něco, co po nás Volt chce."
"Jenže co je to něco?" zeptala se Sally a opřela se o zábradlí. Knihy, které prve nesla, se teď líně vznášely nad její hlavou. Sally si velmi ráda hrála. Nechávala je kroužit sem a tam, až jí znovu
spočinuly v rukou. Pak se všichni tři dali znovu do pohybu. Naprosto beze spěchu došli do učebny posázené nejrůznějšími plakáty démonů a usadili se ve své lavici.
Když se posadili, dostala Kiona nápad. "Co se zeptat jeho?" řekla a ukázala na profesora Giullia, který právě vešel do učebny vchodem z kabinetu.
"Dnes si povíme něco o démonovi, jehož druh dosud žije. Vyskytují se především v Anglii a Francii. Tedy nejblíže nultému poledníku. Ví někdo, jak se tito démoni nazývají?" profesor začal těkat očima po třídě. Pár studentů si vyměňovalo váhavé pohledy. Pak se přihlásila Pamela Canton. "Prosím, slečno Canton?"
"Myslím, že by to mohli být Vorkové."

Profesor se usmál. "Správně, slečno. Ano, jsou to Vorkové. Jeden z nejnelítostnějších druhů démonů. Jsou nelítostní, krvelační, nebojí se zabít. A zabíjejí často. Každý z nich u sebe nosí malý flakonek."
Terry se pousmál a naklonil se k Sally. "No jo, i démoni si občas přihnou."
Sally se na něj podívala a hlavou mu ukázal na Kionu. Seděla, mrtvolně bílá a skoro jako by nevnímala.
Profesor zabloudil očima po třídě. "Ví někdo, proč ho u sebe nosí?"

Dlouho se nikdo nehlásil, a tak se profesor chtěl ujmout slova.
"Sbírají duše." Celá třída se obrátila dozadu. Profesor se ani nestačil nadechnout, když odpověděla Kiona. Oči nepřítomně upírala před sebe a nevšímala si otočené třídy. "Zabíjejí čímkoli. Mečem, sekerou, šípy, ale nikdy ne svými schopnostmi. Jedinou schopnost, kterou mají je vysávaní lidských duší. Duší, které jsou bez viny. Tělo pak odnášejí vůdci, který ho stáhne z kůže. Tu potom používá pro sebe. Potřebuje každý měsíc novou. Obléká se do ní jako had. Duše těch mrtvých používají jeho služebníci. Oni sami hmotné tělo nemají. Žijí pouze z toho flakonku s tou duší. Ale ani ta nevydrží dlouho. Proto musí mít stále nové. Ještě před tím, než vyprchají ty staré. A protože nemají hmotné tělo, nelze je zabít. Jsou nesmrtelní. Jen jejich vůdce je dokáže zabít. A prázdný nebo ukradený flakonek."

Třídou se opět rozhostilo ticho. Kioně se do tváře vrátil přítomný pohled. Podívala se po přátelích. Sally pečlivě naslouchala a Terry na ni koukal s otevřenou pusou, kterou teď násilím zaklapl.
Profesor si pevněji nasadil brýle, které mu sklouzly. "Velice správně, slečno Karterová. Výborně." Vrátil se za katedru značně zmaten z faktů, které ani on sám předtím nevěděl. "Takže po tomto vyčerpávajícím vysvětlení už není potřeba dávat vám domácí úkol. Podíváme se ale ještě na jejich historii," říkal dále, ale to už ho Sally ani Terry neposlouchali. Udiveně se dívali do Kioniny tváře, která vypadala úplně přirozeně. S obyčejným zaujetím si zapisovala poznámky, které se objevovali na tabuli, tak jak je profesor diktoval.
"Netušil jsem, že toho tolik víš o démonech. Vždycky jsem si myslel, že je to spíš Sallyna parketa," řekl Terry po hodině.
"Člověk přece může překvapit, ne?" odpověděla mu Kiona. Pak se zneklidněně podívala na hodinky. Vytřeštila oči a všechny svoje učebnice sesunula Sally do náruče.
"Co je?" zeptal se Terry. "Někam jdeš?" Podíval se udiveně na Kionu, která začal něco hledat po kapsách.
"Musím ještě před hodinou zaběhnout do divadla. Připravujeme na Velikonoce hru."
"Ale, a jakou pak? Zas nějakýho zavražděnýho skorokrále?"
Kiona už na jeho dotaz nereagovala. Spěšně proběhla chodbu a seběhla schodiště.
"To je úroveň, co? Ani se nedozvíš, co ti to vlastně budou hrát." S pohoršeným výrazem pohlédl na Sally.
Ta jen pokrčila rameny.
"Však ona nám to Kiona řekne. Teď musím ještě do společenské místnosti pro učebnice a sešity. Půjdeš se mnou?" Terry přikývl a než došli do společenské místnosti, měla Sally usměv od ucha k uchu, jak jí Terry vyprávěl celou cestu nejnovější vtipy, které ulovil.
Jakmile vešli, vstala od stolu u krbu Pamela a rozeběhla se k nim.
"Nějaká vílička ti přinesla dopis, Sally," řekla podávajíce Sally maličký svitek papíru.
Sally se usmála a vzala si od Pamely svitek. Rychle se do něj začetla. Růžovou rozveselenou barvu na její tváři pomalu vystřídala bílá.

"Stalo se něco?" zeptala se Pamela se zájmem.
Sally zvedla oči od papíru. "Ne, nic," řekla prostě a usmála se na Pamelu. Hraný úsměv ale zmizel spolu s Pamelou. Sally odvedla Terryho kousek stranou a vrazila mu papír do ruky.
Terry si lístek hbitě přečetl. "No, to je teda dobrý. Někdy si vážně připadám jako tajný agent. Nepřemejšlela si někdy nad tím pracovat v FBI? Myslím, že už máme slušnou praxi."
"Ale Terry," pokárala ho Sally. Znovu si od něj vzala papírek. "Najděte co nejvíc informací o Černé kněžce. Sejdeme se pozítří. Černá kněžka? Kdo to může být?" zeptala se Sally, když přečetla polohlasem vzkaz.
"No já nevím, Sally, jak ty, ale mně to vážně připadá, jako když si z nás dělají agenty nebo co. V životě jsem ten název neslyšel a ještě o tom mám hledat informace? Nepředpokládám, že bych to našel na internetu, kterej tady na hradě stejně není."
"Tak…"rozkřikla se, ale pak ztišila hlas, poodešla ještě stranou a Terryho táhla za sebou za kravatu. "Tak musíme hledat v knihovně," dořekla.
"Vážně? To by mě nenapadlo," řekl podrážděně Terry a mnul si krk. "Sally, v knihovně jsou tisíce knih. Přece víš, jakou práci nám dalo, když jsme hledali tu…no…však víš." Terry pohodil hlavou za sebe.
"Ale tohle je jiné. Víme přesně co hledat. A až s námi bude Kiona, tak se jí pokusíme vyvolat."
"Už zase! Tak to ti nedovolím. Leda, že bych u toho nebyl. Moc dobře vím, jak by to zase dopadlo. Vyšel bych z knihovny s boulí."
Sally protočila oči. Neměla žádnou chuť se s ním hádat. Však ona tě Kiona přesvědčí. "Tak pojď, vezmeme knížky a jdeme. Kiona na nás bude čekat v učebně a čeká, že vezmeme i ty její učebnice, takže…"

Vyzdvihla do vzduchu Kioniny učebnice z police u okna a nasadila je na Terryho už tak velkou hromadu. Ani necekl.
Do učebny vrozených sil došli, jak nejrychleji uměli. Kiona už tam čekala, ale profesorka tam ještě nebyla.
"Nějak vám to trvalo," uvítala je a převzala si od Terryho učebnice.
Terry ztěžka dosedl do lavice a odložil nedbale všechna břemena. "Víš, miláčku, ono by nám to šlo rychleji, kdyby si jedna bzučivá potvora nevzpomněla, že zrovna dneska musí Sally odevzdat životně důležitej dopis."
Kiona se dívala z jednoho na druhého a nechápala vůbec nic. Sally potom taky pomalu odložila svoje věci a posadila se vedle ní. Do ruky jí strčila dopis, který jí Pamela předala a čekala. I Terry trpělivě čekal.
"Hm, kdo to může být, ta Černá kněžka?"
"No, paní co prodává svatební šaty, to asi nebude. Leda, že by
prodávala i šaty na pohřeb. Pak by ten název trochu odpovídal," řekl Terry a ušklíbl se.
Sally se rozesmála a Kiona se na něj s podivem dívala. "Humor ti,zdá se, nechybí. Myslím, že bychom to mohli najít v knihovně, ne?"
Terry rázem umlkl, ale Sally se rozesmála ještě víc. "Vidíš? Kiona má stejný názor jako já, Terry," řekla a v koutkách jí ještě cukal doznívající smích.
"Tak se mnou ale nepočítejte," řekl a uraženě se otočil.
Sally trochu vyděšeně pohlédla na Kionu. Obě si dobře uvědomovali, že jít do knihovny bez Terryho, je naprosto zbytečný. Ony samy se v různých klikyhácích runových písem nevyznali a staroislandština a elfština, ve kterých byla většina knih, jim taky mnoho neříkaly.

Téměř v mžiku byla Kiona přitulená k Terrymu a prsty přejížděla po rukávu. Terry chvilku škubal, ale pak povolil. "Tak dobře. Půjdu tam s váma, ale žádný vyvolávací rituály, jasný?"
"Jasný!" vykřikly obě najednou.
Vrozené síly uběhly víc než rychle. Sally a Kiona pospíchaly, aby už, už byly v knihovně. Terry zase tak nechvátal. Nejprve si v klidu došel do ložnice odnést všechny učebnice, a pak až šel za holkami do knihovny. Ty už bezradně seděli na zemi v uličce s knihami o černé magii a kolem nich se válely desítky knih. Zrovna, když přišel, hodila Sally za sebe jednu knihu. Terry ji tak, tak chytil.
"S knihami se přece neháže," řekl s pošklebkem.
Sally v tureckém sedu nadskočila a obrátila se k němu. Kiona se s úsměvem zvedla a vyšla mu vstříc. Políbila ho na tvář.
"Tak už jste něco našly?" zeptal se hned a chytil Kionu kolem pasu.
"Nic," řekla jen Sally a chopila se další knížky.
"Jako bych to neříkal," usmál se Terry škodolibě.
"Přece tu něco musí být," ozvala se Kiona, vyprostila se z Terryho objetí a vyšla k novému regálu.
"Tam ani nehledej," řekl jí Terry s naprostým klidem.
Tázavě se na něj podívala.
"To jsou regály se záhadami. Máš to tam napsaný."
"Vždyť já umím číst. Jdu sem schválně."
"Cožpak je Černá kněžka záhada?" zeptal se Terry.
Sally se pomalu zvedla ze země. "No, třeba by kolem ní mohla být nějaká záhada."
"Nemyslím."
"Tak kde chceš hledat ty?"
"No, co se zeptat knihovnice?" navrhl.
Kiona si zaťukala na čelo. "To víš, že jo. Prosím vás neměla byste tady něco o Černé kněžce, popřípadě jak ji zničit? Hodláme s ní totiž bojovat. Jsi normální?"
"Myslím, že je tady někdo, kdo by nám mohl poradit." Terry se podíval na Sally.

Pochopila téměř okamžitě. Jistě, Ulrika. Je tu už spoustu let. Zná knihovnu nazpaměť. "To je bezvadný nápad, Terry," pochválila ho.

"Tak běžte, ale beze mě," řekla rozhodně Kiona a začala se přehrabovat v knížkách na zemi.
Terry k ní přiklekl a položil jí ruku na záda. "Ale Kiono, musíš jít s námi. Třeba tě napadne něco zajímavého, co nás by nenapadlo. Pojď, já jsem sem taky šel."

Kiona k němu zvedla oči. "Tak dobře," řekla po chvíli, "Ale mluvit s ní nebudu." Zvedla se a pomalu šla za Sally, která už otvírala tajné dveře za gobelínem. Jako vždycky i teď proklouzli dovnitř nepozorovaně. Tma uvnitř je trochu oslepila. Ale jen do té chvíle, než Sally zažehla svíce po stranách. Sally se v podivné skoro prázdné místnosti cítila už téměř jako doma. To se však nedalo říct o jejích přátelích. Docela nejistě se zastavili daleko od té knihy, jejíž obsah nesměl být nikomu odhalen, a jíž měli vlastně chránit. Sally knihu minula bez povšimnutí. Postavila se kousek za ni s velkým očekáváním. Ulrika se však stále neobjevovala.
"Ulriko!" zavolala tedy Sally. "Ulriko! Potřebujeme radu!" Upřela oči na postraní stěnu. Nic. Ulrika se z ní nevynořila jako obvykle. "To je zvláštní. Vždycky tu byla," podivila se Sally.
"Třeba si musela odskočit," poznamenal Terry, který stál strnule vedle Kiony. Kiona ho přejela kritickým pohledem. "No co. I duch si třeba potřebuje odskočit." Bránil se Terry tomu pohledu.
Pohled se brzy změnil i ve slova. "Dřepěla tady sto let a teď si najednou vzpomene, že si potřebuje odskočit? A navíc, odkdy si duchové odskakují?"
"Od té doby, co sedí sto led na zadku u jedný, pitomý knihy. Dobře, není zase tak pitomá," obrátil hned, když viděl Sallyn káravý pohled. Napsali to přece její předkové.
"Kdepak, Terry. Duchové si neodskakujou," řekla Sally. "Ulrika prostě není."
"Co tím chceš říct?" zeptala se Kiona a popošla dva kroky dopředu.

Sally se na ni podívala velkýma hnědýma očima. "Jen to, že tu není. Musíme si pomoct sami." Obrátila se k odchodu. Nikdo ji však nenásledoval. Otočila se. Pořád stáli tak, jak byli. "Tak jdeme?" Neodpovídali. Vrátila se k Terrymu. "Terry,"dotkal se jeho ruky. Byla ledová jako… Ne jako. Byli z ledu! Někdo je zmrazil. Poplašeně se podívala na své ruce, na kterých se zvolna objevovaly kapky vody od tajícího ledu. Snažila se rukou kouzlo zvrátit. Ne, to není moje práce, uvědomila si. Tohle je led, ne tuhnutí. Led, jaký umí Pamela a Lucia. Takový já nedokážu. Nebo ano? Znejistěla. Ano? Ano?!
Zvuky kolem ní začaly nabírat na ozvěně. Pak uslyšela smích. Žena, která se zvonivě smála za jejími zády. Otočila se. Žena celá černá. Až na mrtvolně bílou pleť. Divoce se smála a havraní vlasy jí étaly všude kolem hlavy. I černé hluboké oči se nepřátelsky smály.
"Ty," volá v záchvatech smíchu, "Ty budeš další. Zemřeš!" Smích…Smích, který zvolna utichal. Před očima se jí začaly jakoby z mlhy vynořovat postavy Terryho a Kiony. Nakonec je uviděla docela zřetelně. Zprudka se posadila.
"Kde to jsem!"
"Klid, Sally," uklidňovala ji Kiona a opatrně ji pokládala zpátky. "Jsi na ošetřovně."
"Na ošetřovně?"Sally se pomalu rozhlédla. Spousty postelí, ale nikde nikdo. Jen odkudsi se ozývalo zpěvné pobrukování ošetřovatelky. "A co tu dělám?"
"Hádej! Můžeš třikrát." Terry si k ní přisedl. "Složila ses nám v knihovně."
Sally se otočila na Kionu. "Kde je ta žena?" zeptala se tlumeným hlasem a očima zabrousila ke dveřím.
Kiona a Terry vyměnili pohledy. Žena? Jaká?
"Jaká žena, Sally?" podivila se Kiona. "Prostě jsme hledali něco o té kněžce a ty si omdlela."
"Omdlela jsem?" Matně lovila ve vzpomínkách. Takže to všechno, co bylo v místnosti za gobelínem, nebyla pravda. Jen sen. A ta žena… Opřela se do polštáře a zavřela oči. Terry a Kiona ji chvíli pozorovali, a pak odešli. Noc strávila Sally na ošetřovně. Kupodivu se zlý sen nevrátil. Ráno už vesele hopsala kolem Terryho a zdálo se, že překypuje sílou a radostí.
"Kde je Kiona?" zeptala se znenadání, když míjeli zavřené dveře knihovny. Sobota. Klidný to den.
"Nacvičujou přece novou hru," připomněl jí Terry. "Dneska nejspíš celý den."
"Aha. A co že to budou hrát?"
"Nejslavnější anglickou hru," usmál se Terry.

"Ano? A jakou. Já se v anglické literatuře příliš nevyznám."
"Přece Romeo a Julie."
Sally otevřela dveře společenské místnosti. "A Kiona hraje Julii?" zeptala se nevinně.
"No a?" Terry na ní zíral, zatímco ona se v klidu posadila na pohovku vedle Pamely, která soustředěně listovala knihou bytostí nadpřirozena.
"Nic. A Romea bude hrát zase Marek, předpokládám. Minule jim to moc slušelo." Sally se jízlivě usmála a kochala se pohledem na Terryho, ve kterém se začal pěnit vztek. Těžce ho zadržoval.
Pamela na chvíli zvedla hlavu od knihy. "Ne že bych se chtěla plést do vašeho rozhovoru, ale Romea nehraje Marek," řekla a věštecky dodala: "Marek ho hrál už minulý rok a moc se mu to nelíbilo. Dneska vyhlašovali konkurz na nového herce."
Terry si zaujatě přisedl. Pořádně se zadíval na Pamelu, jako by ji viděl prvně v životě a pomalu sklouzl pohledem na knihu, kterou držela.
"Pamelo, co je to za knížku?" zeptal se a zvědavě nahlédl na desky.
"Cože?" Pamela se trochu podivila. Zajímá ho knížka, když shánění Romea, kterého by klidně mohl hrát on? "No, jmenuje se Černé zlo světa. Půjčila jsem si to v knihovně. Budu podle toho dělat úkol do démonologie."
Terry jí surově vytrhl knihu z ruky.
"Co to děláš?!" zaječela Pamela. Sally jen nechápavě přihlížela jejich tahanici o knihu. Terry, který se často tvářil, jako, že ani neví, co to slovo kniha znamená, se najednou pokoušel Pamele knihu sebrat. Že by se ozvaly skryté vášně? Sally se při té myšlence zasmála.
Terry křečovitě držel knihu nataženýma rukama a zprudka s ní
lomcoval, takže se Pamela celá třásla a bláznivě ječela na celé kolo. Za chvíli byla místnost plná studentů, kteří bláznivé rvačce přihlíželi. Většina z nich si zacpávala uši, zatímco jiní vzrušeně fandili.
Sally toho měla po chvíli tak akorát dost. Z ječení jí začínala bolet hlava. Silou levitace k sobě knihu přitáhla.
"To mi vysvětlete, co je na té knize tak zázračného, že se div nezabijete?"
"Je to obyčejná knížka z knihovny," řekla Pamela a zuřivě se podívala na Terryho.
Sally na něj také pohlédla. A čekala.
"Copak sis, Sally, nevšimla toho názvu?" zeptala se tajemně.
Sally se zadívala na desky knihy. Rychle jí všechno došlo. "Poběž, Terry!" zavolala na něj přes rameno při zběsilém útěku.
Pamela jen seděla a vyjeveně se za nimi dívala. "No viděli jste to? Šlohli mi knížku!"
Sally a Terry doběhli až na půdu věže, kde se posadili ke zdi a otevřeli knihu.
"Tady určitě musí být něco o té kněžce," řekla Sally a začala divoce listovat.
"A proč myslíš, že jsem to chtěl tý hysterce sebrat."
Sally ho téměř neposlouchala. Konečně našla stránku, které vévodil nadpis Černá kněžka. Pod ním spatřila Sally obraz ženy ze včerejška.

"Takže to byla ona," řekla s vyděšeným povzdechem.
"Kdo?"
"Když jsem omdlela, měla jsem takový sen. Ulrika od knihy zmizela a byla tem tahle kněžka." Sally ukázala na obrázek černé ženy se sněhově bílou pletí.
"Ta je ale ošklivá," řekla Terry a ohrnul nos. "Docela jako ta bába, co s ní máme věštění."
Sally se na něj podívala s velikou mírou kritiky. Stará profesorka věštění byla téměř šedesátiletá, což se o téhle paní říct nedalo.
"Moment, tady sice něco píšou, ale je to portugalsky."
Terry jí koukl přes rameno. "Ty portugalsky asi neumíš, co?"
"Jsi blázen? Umím tři jazyky a to mi stačí. Ale ty bys to mohl umět, ne?"
"Ty si asi taky blázen. Víš, co mi to trvalo času, než jsem se naučil islandsky?"
"A Kiona umí?"
"Kiona? To těžko. Je to Angličanka. Ta se portugalsky učit nebude."
Sally knihu zaklapla. "Takže musíme najít někoho, kdo nám to přečte."
"Hm, ale kdo by to mohl být?"
Sally se na něj podívala. "Že znáš hodně Portugalek, co?"
"Já?" podivil se, když nemohl ve své mizerné paměti nikoho najít. Za chvíli mu to ale došlo. "No jasně! Lucia! Tak jdeme!"
Sally se však ze svého místa ani nehnula. " A ty myslíš, že ti to přečte?"
"No jasně! My jsme velký kamarádi!" vytrhl jí knihu z ruky a běžel napřed. Sally se v paměti mlhavě vynořila vzpomínka na první hodinu vrozených sil. Tehdy se div nezabili. A od té doby…
Bez dechu vrazili do společenské místnosti, kde zjistili, že Lucia je vlastně v jídelně.
"Bože, ta je ale nenažraná!" vybuchl Terry, když za sebou zavíral dveře a společně se Sally se dával na cestu do jídelny. Chvíli se tam rozhlíželi. Pak Luciu uviděli u stolu, jak pořádá ovocný pohár.
Terry se k ní nahrnul jako velká voda. "Lucio, potřebuju, abys mi něco přečetla!" vykřikl hned.
Sally se za ním připlížila a sedla si ke stolu. Lucia nasupeně odložila lžičku.
Vrhla na něj zuřivý pohled. "A nevíš, proč bych měla?"
"No protože je to portugalsky," vykřikl zase Terry a strčil Lucie otevřenou knihu pod nos.
Lucia nasupeně odsunula ovocný pohár stranou a lhostejně se podívala do knížky. Zůstala na ní viset pohledem déle, než bylo rozumné a už to Terrymu napovědělo, že má velké šance na úspěch.
Pak Lucia najednou knihu odsunula. "Ale já tomu nerozumím," odsekla.
Terry ji popadl za ruku a násilím vytáhl z lavice. Lucia pronikavě zaječela, až se po nich ohlédlo pár studentů z ostatních tříd. Terry vrazil Lucie knihu znovu před oči. "Tak podívej, ty malá Portugalko, ten pitomej článek o tej hnusnej bábě je napsanej portugalsky a ty si přece z Portugalska. Tak mi tu nevykládej, že neumíš portugalsky."
Výhružný pohled v jeho očích Luciu docela určitě vylekal. Sally se na něj ale dívala bez jakýchkoli obav a v koutcích jí cukalo potlačovaným smíchem. Terry si hraje na drsňáka. Směšná myšlenka.
Lucia se s povzdechem chopila knížky a znovu si sedla. Tentokrát zády ke kruhovému stolu, ze kterého zvolna začínal ve vlnícím se vzduchu mizet Luciin nedojedený pohár. Sally a Terry se k ní posadili každý z jedné strany. Lucia se dlouze zadívala na obrázek. "To má být jako ona? Ta kněžka?" zeptala se.
"Ano," přikývla Sally. "A vypadá stále stejně."
Lucia se neptala, jak to může, skoro patnáctiletá studentka
prvního ročníku univerzity, vědět. "No, tady píšou, že byla zrozena téměř před třemi sty lety portugalskou bohyní zla a bohem věčného boje."
"Portugalci!" vykřikl rozjařeně Terry. "To jsem si mohl myslet."
"A tady dál je, že…"
"Jak mi to mohli udělat," začala bědovat Kiona, která právě přišla do Kruhové síně a posadila se vedle Sally. "To přece nejde."
Sally vyměnila pohled s Terrym a pak se obrátila ke Kioně. "Co ti nemohli udělat?"
Kiona se k nim obrátila, jakoby až teď zpozorovala jejich přítomnost.
"Vyhlásili konkurz na Romea."
"Jo, to nám říkala už Pamela. A co?" zeptal se Terry.
"Jak se můžeš ptát? Víš, koho vybrali? Francois!"
"To snad ne!" vykřikli Terry a Sally současně.
"Ale ano," potvrdila Kiona. "Mám strašný hlad," řekla a zadívala se na stůl před sebou, ze kterého se začali vynořovat propečené toasty s marmeládou a vedle nich sklenice s mlékem. "Bože! Kolikrát mám říkat, že k toastům piju jedině pomerančový džus?" Sklenice s mlékem tedy zvolna zmizela a na jejím místě se vynořil džbánek s džusem a sklenice. Kiona si jídlo spokojeně prohlédla a začala chroupat první toast.

Terry od ní odtrhl udivenou tvář a obrátil se zpátky na Luciu. Ta si zaujatě četla. "Tak co?" vyhrkl.
"Co? No, píšou tu, že její schopnosti ke straně zla jsou neomezené. V Evropě je nejvyšší možnou ženou zla. Její kouzelná moc je založena na její představivosti. Vykouzlí, cokoli si usmyslí."
"Co tím chceš říct?" zeptala se Sally pomalu.
Lucia se na ni podívala s naprostou vážností. "Má neomezenou moc."
"Přece musí být způsob, jak ji porazit." Vložil se do hovoru Terry.
"To jistě byl," přisvědčila Lucia.

"Jak to myslíš, byl?" zeptala se Kiona, která pomalu začínala chápat, oč tu běží.
Lucia jen otočila stránku. "Byl, dokud někdo nerozblebtal další stránku. Veškerý text je pryč, až na…" Prsty lehce přejela pár písmen, která zůstala vytištěna u kraje posledního řádku. "Vidíte? Tady kousek zůstal."
"A co je tam napsáno?" zeptal se trpělivě Terry.
"Mnoho ne. Ani to nedává smysl. Předpokládá-li se, že slovo je celé, pak to znamená síla tohohle," řekla a ukázala na znak, který neuměla přečíst. Všichni se nad stránkou sklonili. Ano, Lucia ten znak neznala, zato jim byl znám víc než dobře. Pertho.
Terry jí knížku zase vytrhl. "No vidíš, že to šlo." Spolu se Sally se zvedl a byl připraven odejít.
"A to nic nedostanu?" zeptala se Lucia.
"A co bys asi tak chtěla?" zeptal se poťouchle Terry. Pak se obrátil na Kionu. "Ty nejdeš?"
"Ne," řekla Kiona přes rameno. "Dneska jsem pořádně nejedla." Odsunula prázdný talíř po toastech a vzápětí se před ní objevil nový talíř, tentokrát s čokoládovým dortem.
Terry si jen povzdychl a rozběhl se za Sally. Dohonil ji na schodišti. "Co chceš dělat?" zeptal se ještě celý udýchaný a opřel se o zábradlí.
Sally se k němu otočila. "Teď nic. Do astronomie to už stejně nestihneme a v noci je moc velká zima. Takže musíme počkat do zítřka." Pak se otočila a spokojeně vyběhla do schodů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama