Zvolna začínal duben. I na studeném Islandě se začalo oteplovat. Pro Sally a její přátele to byla nesmírná pomoc. Brodit se obden ve sněhu k domu uprostřed vykáceného lesa se jim zrovna moc nechtělo. Nicméně všichni udělali všechno pro to, aby splnili úkoly, které jim Sally přidělila. Kiona poctivě sbírala nejrůznější bylinky, které byly potřeba. Terry se velmi dobře angažoval v knihovně, kterou teď znal téměř nazpaměť.
"Věřili byste tomu, že v knihovně je 35 879 knih?" zeptal se jich jednou před hodinou runového písma.
"Ty si dokonce počítal knížky, Terry?" zeptala se ho Sally.
"No, já jsem použil takový malý kouzlíčko. Ale docela nevinný, Sally."
Sally se usmála. "A zjistil si už něco, co by nám mohlo pomoct?"
"Za dva týdny? Zbláznila si se, Sally?"
"Myslím, že dva týdny jsou až dost, Terry," podotkla Kiona a něco si poznamenala do bloku.
"Já myslím, že ne," ohradil se Terry.
"Ale našel jsi už něco, nebo ne?" zeptala se znovu Sally.
"Prozatím jsem se zaměřil na magické věcičky, které by nám mohly alespoň trochu pomoct," řekl a otevřel dveře do třídy. Byla zatím poloprázdná. Beze slova se usadili v lavici a Terry pokračoval: "Našel jsem několik druhů atame. Ale bude to chtít zkušený čarodějky, který s tím umí zacházet."
"Atame?" podivila se Kiona. "Nejsou to ty obřadní dýky? K čemu nám budou?"
Učebna se zvolna začala naplňovat, až tu byli úplně všichni. Pak se před nimi objevila profesorka Willgenová s malým černým váčkem.
"Dnes se budeme zabývat věštěním z run," řekla a Kionina otázka tak zůstala bez odpovědi.
Profesorka přišla rovnou před Sally. Všichni k nim otočili zvědavé pohledy. Profesorka před ní postavila váček a řekla: "Myslete na jednu otázku a pak si vytáhněte jeden kámen."
Sally se zamyslela. Na co bych tak mohla myslet? Na co chci znát odpověď? Urovnala si myšlenky, vrhla poslední pohledy na Kionu a Terryho a zalovila ve váčku. Podívala se na runu, kterou vytáhla a pak ji ukázala ostatním. "Teiwaz," řekla.
Profesorka si od ní runu vzala a pořádně se na ni zadívala. "Zvláštní," řekla pak. "Teiwaz je znamením boha války. Čeká vás svár, ke kterému vám nechybí odvaha ani energie. Ve vašem srdci je vášeň, která vás přivede ke šťastnému cíly."
Sally se znovu otočila ke svým přátelům. Ano, jen oni tři teď věděli, jak blízko je profesorka k pravdě.
"Dobře. Nyní si otevřete učebnici na straně 100 a opište si význam run a postup věštění," zavelela znovu profesorka. Třídou se ozvalo nesouhlasné zašumění. "A žádné reptání! Na konci hodiny budeme ještě věštit."
Všichni nasupeně opisovali. Pak si Sally všimla slabého červeného světýlka vedle tabule. Loktem šťouchla do Kiony a ta zase do Terryho. Všichni tři se dívali na ten červený flek visící v prázdnotě.
"Vsaďte se, že je pod tím i tělo," řekl Terry a dál opisoval.
Když hodina konečně skončila, zůstali ve třídě jako poslední. Schválně zdržovali, aby tam mohli zůstat, ale profesorka je stejně vystrnadila.
"Byla to Geralda. To mi nikdo nevymluví," řekla nasupeně Sally.
"Jenže co budeme teď dělat? Zůstala zamčená v učebně," zašeptala Kiona a uhnula se procházejícím druhákům.
"Když se dostala dovnitř, dostane se i ven. Je to přece ta nejlepší špionka," řekl Terry a dvěma prsty obou rukou vyšvihnul do vzduchu uvozovky.
"Když se dostala dovnitř, dostane se i ven. Je to přece ta nejlepší špionka," řekl Terry a dvěma prsty obou rukou vyšvihnul do vzduchu uvozovky.
"To teda jsem," ozvalo se za ním.
Všichni se prudce otočili. Za nimi nikdo nestál. Bylo vidět jen to červené světýlko, vycházející z Geraldina amuletu.
"Hlídáš mě?" zeptala se Sally a při myšlence nato, že by ji Gorgona nechávala hlídat, ji přepadl pořádný vztek. Přehodila si tašku přes rameno a vyšla ke společenské místnosti.
"Neměla bys ji hlídat, pokud o tom ona neví. Ráda si dělá, co chce," poučila Geraldu Kiona, která se jenom bezmocně dívala za Sally.
"Já ji přece nekontroluju," bránila se. "Jdu ji jen informovat o aktuálním dění."
"Tak pojď," řekl s povzdechem Terry do prázdna. To, že mluví vlastně s nikým, ho znervózňovalo.
Sally našli sedět v křesle. Přehazovala si ohnivou kouli z jedné ruky do druhé a přemýšlela. Vedle ní se na pohovce válela zavřená obálka.
"Napsala mi matka," řekla, aniž by se na ně podívala. Sedli si vedle ní každý z jedné strany. Terry zvedl dopis do ruky a sedl si na jeho místo.
"Neotevřeš ho?" zeptal se.
"Měla bych?" odpověděla mu otázkou. "Vždyť matka se mi ani neobtěžovala říct, kdo vlastně jsem…kdo jsme," opravila se. "Ani jsem nevěděla, že v ruce dokážu držet něco takového." Rozčileně mrskla rukou ke krbu. Vyšlehl z něj ohromný plamen. Naštěstí u krbu nikdo nebyl. V celé místnosti bylo jen pár studentů. Hlavně herci, kteří místo posledních dvou hodin měli volno na zkoušení. Marek Lipanský, který stál nedaleko se ani neotočil. Byl na Sallyny výbuchy už tak nějak zvyklý. Ani Biancou to tolik neotřáslo. Ten,kdo se lekl nejvíc, byl kluk, který se zrovna soustředil nad dlouhým úkolem z historie kouzel. Byl to Richard. Leknutím pustil knihu a vyskočil na židli, na které předtím seděl.
Sally se začala smát. Pak se ale znovu vrátila pohledem k dopisu.
"Táta mi píše každých čtrnáct dní. Pořád něco. I když jsou to úplný kraviny. Ale máma? Co mi může chtít ona? Už v létě mi dala dost dobře najevo, že čím míň budu psát, tím líp. Že sloužím rodu a vlasti."
Ta poslední slova zaslechl Francois, který byl mezi herci také. Jako nejnovější Romeo. "Ty taky znáš něco jako vlast, Loganová?" zeptala se posměšně. "Tomu se ani nechce věřit. To jí musíš děla pěknou ostudu."
Terry už chtěl vybuchnout, jak bylo jeho zvykem při stykem s tímhle Žabožroutem, ale předběhl ho někdo jiný. Francois měl najednou prasečí nožičky a se strašným řevem běhal po místnosti pořád dokola.
"Neboj, Žabožroute!" křikl na něj Terry v záchvatech smíchu. "Řezník už jede!"
I Sally se smála. "Díky," zašeptala a vyšla k ložnici. Dala všem ostatním najevo, že mají jít za ní. I Terryho propašovala přes kouzelné dveře. Pak se všichni schovali v koupelně. Když se ujistili, že jsou sami, Geralda se opět zviditelnila.
"Děkuju," řekla ještě jednou Sally. "Dnes bych neměla sílu se mu bránit."
"Nikdo nebude urážet moji královnu," řekla s úsměvem. "Až půjdu ven, možná mu to odčaruju."
"Tak co je nového, Geraldo?" zeptala se dychtivě Kiona.
"U nás? Ochranné kameny jsou už kompletní pro všechny členy. Samozřejmě máme ještě další pro případ nových spojenců. Lektvary se pomalu vaří. Víly nepřetržitě trhají bylinky a kentauři
připravují luky a šípy. Skřítkové monitorují terén a Kelly učí Ricka, jak má léčit."
"Výborně, léčivá moc se nám bude v každém případě hodit," podotkla Sally.
"Chtěla bych tě jen upozornit, že Rick dokáže zahojit ránu, ale nad mrtvým nic nezmůže," upozornila ji Kiona.
"Já vím," řekla smutně Sally. "A co dál?"
"Čarodějové a čarodějky z ostrova se připravují. Cvičí se ve svých schopnostech. Drak je řádně ukrytý, aby ho nemohli nepřátelé odstranit."
"A co na druhé straně?"
"Zatím nevíme, jestli se k nim přidali také démoni. Pokud vím, ne všichni stojí za Lafterony. Co víme ale jistě je, že se přidali ti tupí trolové. Obři prozatím vyhlásili neutralitu."
"To je potěšující," nadhodil Terry. "Nerad bych skončil na podrážce nějakýho blbýho obráka zobáka."
"A co u vás?" zeptala se Geralda. "I Gorgona chce informace," řekla na vysvětlenou.
"Co se týče knihovny, hledám nepřetržitě. Dneska tam hodlám hledat až do půlnoci. Zatím mám jenom několik druhů atame, který by se nám mohly docela hodit proti některým démonům."
"A kde je vezmeme? Ty tvoje atame?" zeptala se Kiona.
Terry se podrbal na hlavě. "No, chtěl jsem si je vypůjčit ze školní sbírky."
"Chtěl si říct muzea, ne?" opravila ho Sally. "Ty myslíš, že by ti je půjčili?"
"No, vlastně já jsem ani nechtěl…"
"Jen to řekni, Terry, žes je chtěl ukrást," vyhrkla Kiona.
"Ukrást! Já?! Jak si můžeš něco takového myslet. Pouze jsem si je chtěl vypůjčit. Jestli je ve vitríně o jeden nožík víc nebo míň, to už nikdo nepozná."
"Myslím, že profesorka Garvinnová by byla jiného názoru. Ale to je jedno." Usmála se Sally a vyhoupla se na umyvadlo.
"Atame, myslím, nebudou problém. Na jednom příhodném místě jich je víc než dost a dá-li Sally svolení, jsou naše," řekla Geralda. "Co Pertho?"
"No, to je právě to," řekla a začala prstem objíždět umyvadlo. "Ještě jsem nic nenašla. A Ulrika jaksi není k nalezení. Za celých čtrnáct dní se tam ještě ani jednou neukázala."
V pokoji vedle bouchly dveře. "Myslím, že je na čase jít. Za dva dny u jeskyně," řekla a zmizela. Tentokrát nezbylo ani to červené světýlko. Zato ve dveřích se objevila profesorka Garvinnová.
"Barnsi!" začala ječet. "Co děláte v dívčích koupelnách?"
"Barnsi!" začala ječet. "Co děláte v dívčích koupelnách?"
"No, já tu jaksi jsem na…na návštěvě," vypadlo z něj nakonec.
"Vaše návštěva právě skončila," řekla a ukázala mu dveře. "A vy mi laskavě prozraďte, proč pan Belitz běhá jako splašený po společenské místnosti a místo nohou a rukou má prasečí nožičky."
"To opravdu nevím, paní profesorko. Asi jedl něco špatného," odpověděla Sally.
"Myslím, slečno Loganová, že obě známe rozsah vašich schopností moc dobře na to, abychom to považovali za špatné jídlo."
"Nevím, jak to myslíte."
Profesorka už nic neřekla a odešla. Za ní vyšly i obě dívky. Obě na pokraji smíchu. Ten si však nechaly až na společenskou místnost, kde se znovu přidaly k Terrymu. Sally se opřela o jednu skříňku a zamyšleně se dívala na Francois, který byl zase úplně normální.
"Není to zvláštní?" zeptala se jakoby nic Sally.
"Je," přitakala Kiona. " A s tímhle ufonem mám já hrát."
Sally se na ni podívala. " Ale já vůbec nemluvila o Francois," řekla Sally. " Myslela jsem to všechno kolem."
"Máš pravdu. Tahle místnost je tak staromódní, že by jí mohli strhnout," podotkl Terry.
Tentokrát se Sally od skříňky odtrhla nadobro. Stoupla si před ně a zabránila jim tak ve výhledu na místnost, která je tak špatně motivovala. "Nemyslela jsem ani Francois ani místnost. Myslela jsem Geraldu, profesorku Garvinnovou, Ulriku a tak…všechny ostatní."
"A co je na nich tak zvláštního? Krom toho, že jedna je "superšpionka", druhá potrhlá profesorka elfštiny a třetí sto let stará vznášející se holka."
Sally se rozhlédla kolem a bez odpovědi vyšla ven. Kiona a Terry se po sobě podívali a vyšli za ní. Dovedla je na nádvoří, které bylo úplně prázdné. Posadili se na lavičku pod velkou lípou, která stála stranou.
"Profesorka Garvinnová je jedna z mála původních čarodějek na ostrově a o chystané válce neví nic? To se mi nezdá. Je naprosto očividné, že nám nadržuje. Dneska si byla stoprocentně jistá, že za toho Francois můžu já. Tak proč mě nepotrestala? Ani si mě nezatáhla do kabinetu jako kdysi."
"Máš štěstí. Patříš k jejím vzácným oblíbencům. To se o mně ale říct nedá. Ječí na mne při každé příležitosti," řekl Terry a natáhnul si na sebe sako, které držel v ruce.
"A potom Ulrika. Ona měla chránit tu knihu. Měla u ní být. Tak proč není?" Pokračovala Sally.
"Vždyť nám přece říkala, že jednou zmizí," podotkla Kiona a z jejího hlasu bylo patrné, že jí Ulričina nepřítomnost vůbec nevadí.
"To ano, ale takhle bez rozloučení?" podivila se Sally.
Pak zazvonilo. Několik kosů vyletělo ze stromu.
"A jéje. Asi přijdeme pozdě na hodinu historie kouzel. To vypadá na trest."
Hodina historie kouzel s nejméně oblíbeným profesorem Jarmilem Záložským opravdu nedopadla dobře. Kiona se jí díky svému herectví vyhnula. Byla s ostatními v divadle a vehementně zkoušela novou hru.
"Barnsi, Loganová…Jako vždycky pozdě," řekl profesor. "To vypadá na trest. Oba si na příště připravíte referát na téma: Boje s démony a jinými stvůrami na islandském ostrově. Minimálně 4 stránky," dodal se škodolibým úsměvem.
Terry a Sally se posadili. "No, jako bych to neříkal."
O dva dny později se všichni tři chystali ke Gorgoně. Byla sobota, takže měli celý den.
"Napadlo mě, Sally, jestli by ses taky dokázala přenést jako Geralda," Uvažovala Kiona.
"To je hloupost," odmítla Sally.
"No jistě, Sally, mohla bys to zkusit," pobídl ji ještě Terry.
Sally si povzdechla. "Dobře zkusím to. Stejně jsem si u Pertha zapomněla blok s poznámkami. Jestli se mi to povede, běžte napřed a já vás pak doženu," řekla Sally. Pak si stoupla trochu stranou a zavřela oči. Urputně se snažila vybavit si celou tu místnost. Pak najednou ucítila zvláštní pocit v břiše, a když oči otevřela, stála před stojanem s knihou.
"Bezva! Tak tohle se ti povedlo, Sally," chválila se. Pak šáhla po bloku na knize a strčila si ho do kapsy.
"Už jsem tě skoro nečekala," ozvalo se za ní.
Stála tam Ulrika. Sally se na ni usmála. Poznávala ji, ale stejně jí připadala nějak jiná. Jenom si nemohla vybavit, co je jinak.
"Ulriko," řekla radostně a pokročila k ní.
Ulrika se ale neusmívala jako obvykle. Zdvihla ruku před sebe a před Sally se otevřelo jakési prostorové okno. Sally už se nedokázala zastavit. Prošla oknem a ocitla se v šedé prázdné místnosti jen s jedním malinkým okýnkem vysoko u stropu. Všude bylo vlhko. Kameny byly jak na podlaze, tak na stropě i po stěnách. Nikde žádné dveře. Musím být pod zemí, uvědomila si Sally. Ale kde? A jak se odtud dostanu? Sen? Ano, třeba je to zase jenom sen. Začala se soustředit na to, aby se probudila. Marně. Tohle nebyl sen. Popoběhla k okýnku. Bylo vysoko. Snad dvakrát výš než jak vysoká byla ona sama. Povyskočila a s potěšením zjistila, že se udržela ve vzduchu. Levitovala. V tom prázdném vzduchu se odpíchla. Ještě několikrát až byla na úrovni okýnka. Ale moc toho neviděla. Jen zem na jakémsi dvoře, sem tam porostlou trávou. Naproti přes dvůr uviděla pomlácenou omítku protější části domu. Jak správně odhadla, dům byl spojený. Ze dvora nevedla žádná cesta ven. Jen několik dveří do domu. V jeho středu byl dlouhý dřevěný stůl a po jeho delších stranách dvě dřevěné lavice. Jako v kasárnách, pomyslela si Sally a ušklíbla se. Pak si ale uvědomila situaci. Byla tu vězněm. Za každou cenu se musela dostat ven. Ve vzduchu odplula kousek dál od mříží. Pomyslně je chytla rukou, pak s ní prudce škubla. U mříží se vytvořil tlak, o kterém předpokládala, že mříže vyrve, ale mříže pevně držely na svém místě.
"Snažíš se zbytečně."
Zvonivý hlas, který Sally znala jen ze snu. Z toho odporného snu, po kterém zůstala ležet na ošetřovně. Pomalu se snesla na zem, ale neodvažovala se otočit.
Za ní stála Ulrika jako doprovod Černé kněžky.